I když se jedná o pouhé teoretické úvahy, je z nich zřejmé, že předseda Evropského parlamentu má zájem o významnější mocenské postavení a už nechce být pouhým zprostředkovatelem, moderátorem. Vyplývá to z uniklé studie, kterou zpracoval generální tajemník EP Klaus Welle pro úzkou skupinu nejvyšších funkcionářů zákonodárného sboru Evropské unie. Ve studii zdůrazňuje, že předseda je mluvčím celé sněmovny, proto měl by sloužit vrcholný aparát EP hlavně na podporu této role.

Souběžně by měl být posílen vliv jednotlivých politických frakcí EP v legislativním procesu na úkor individuálních poslanců. V současné době v EP působí osm politických frakcí, z nichž nejsilnější jsou Evropská lidová strana, sdružující křesťanské demokraty, a Progresivní aliance socialistů a demokratů s poslanci za sociálně demokratické a socialistické strany. V této socialistické frakci je také předseda EP Martin Schulz z kandidátky německé SPD.

Politické frakce by měly mít silnější slovo hlavně v prvním čtení jednotlivých legislativních návrhů a měly by mít přehled o všech dohodách, které jsou během prvního měsíce nad těmito návrhy uzavřeny. To zní rozumně. Zato jednotliví poslanci nevycházejí z této studie v nejlepším světle. Text poukazuje na pokusy o „re-nacionalizaci zdrojů a hlasování ve prospěch národních delegací“. Tím se potlačuje unijní charakter tohoto sboru.

Problém však možná spočívá v něčem jiném. Připomeňme, že Evropský parlament se složitě dělí o moc s Evropskou komisí (výkonná moc EU, která návrhy připravuje), Evropskými radami (z ministrů různých rezortů, jejichž role je hlavně odborná, ale signalizují postoje vlád členských zemí) a s pravidelnými summity členských zemí (které mají poslední slovo).