Vy nyní už vlastně máte tři muzea…

Triatlon, to je plavání, cyklistika a běh. Máme tři muzea –  moc pěkně udělané Muzeum Železné opony v Rozvadově, které má tisíc dobových exponátů. Druhé je světový unikát, a to je sklad sovětské jaderné munice, jediný na světě, který je otevřený veřejnosti. Jezdí každou sobotu a neděli až několik set návštěvníků z celého světa. Nedávno tu byli z Německa, Nizozemí, Belgie a Francie. A triatlonové muzeum, to je do třetice.  Od roku 1980 jsem byl v kolébce tohoto sportu ve světě. Myšlenka, někdy udělat muzeum, vznikla v roce 1982, kdy se mi podařilo zorganizovat světový rekord – uplavali jsme pět kilometrů v Thermalu v Karlových Varech, ujeli jsme 250 kilometrů na kolech mezi Plzní a Karlovými Vary a v Borském parku, kde nás bylo tehdy deset, jsme uběhli padesát kilometrů. A to zbořilo negativní hlasy vůči tomuto sportu, že lidský organismus nemá rezervy, aby pokryl tyto výkony. Zapomnělo se na tom, že sportovce neničí objem, ale ničí ho intenzita. Když se rozloží síly, tak jste schopni dělat neuvěřitelné výkony. Tehdy v roce 1982 to vzala americká strana, psala o tom UPI a Mladý svět. Na každého z nás byl jeden lékař. Jsou z toho úžasné snímky a je to zapsáno v Kochánkově Knize rekordů a v Guinessově knize rekordů. Dokumenty jsou uloženy zde v triatlonovém muzeu. V západní Evropě byl tehdy triatlon teprve v plenkách a já si uvědomil, že to jednou bude celosvětový sport, že to určitě jednou dostaneme na olympijské  hry a bude nejen Evropská triatlonová unie, kterou se mi také podařilo založit, ale i světová federace, kde jsem stál opět v kolébce. Dnes má světová federace 171 zemí, což je jeden z nejrozšířenějších sportů. Syn byl v loňském roce v Itálii a tam byl Iron Man a bylo tam šest a půl tisíce lidí na jednom závodě! To je nejen sportovní, ale také společenská událost pro dotyčnou oblast.

My jsme měli letos v Hradci Králové poloviční vzdálenosti a bylo tam 2800 závodníků z 63 zemí! To je důkaz toho, že vize ze začátku osmdesátých let se potvrdila a od té doby jsem sbíral veškeré dokumenty, které jsem dostával jak z domova, tak i ze světa. Je toho asi 600 kilo! Mám tam propozice, fotografie, medaile. Takže se našlo i místo v Plzni v soukromém domě.