Skotské referendum rozjelo proces, který nekončí ani jednoznačným vítězstvím unionistů. Toto vítězství neobrací list, spíše otvírá tlustou knihu, která nás teprve čeká. Datum 18. září 2014 možná vstoupí do historie jako začátek rozpadu velkých národních států v postindustriální Evropě.
Konzervativní vláda v Londýně už slíbila rozšíření pravomocí pro Skotsko, ale na cestě je zřejmě zásadní debata o ústavní reformě celého Spojeného království. Mezitím však ožily aspirace na osamostatnění dalších regionů ve Španělsku, v Itálii. Bavorsko si možná důrazněji uvědomí, že je oficiálně označováno jako „svobodný stát“. Skutečně to přiblížilo to slibovanou Evropu regionů, která zatím byla jen prázdným heslem?
Podívejme se nejprve na úvahy v britském prostředí. Spojené království s 64 miliony obyvatel tvoří čtyři země, ze kterých Anglie má 54 milionů. Jsou tu tedy přirozené podmínky pro centralizaci, ale ta je dohnána ad absurdum, protože ve Westminsteru se rozděluje 95 procent rozpočtových příjmů celého Spojeného království. Londýn má tedy prakticky neomezenou moc nad celým územím. Debatou o tom, co z toho se pustí Skotům, to nemůže skončit.
Pokud tedy na experiment Skotů navážou i Irové (úvahami o spojení s Irskou republikou) nebo Velšané, musí i oni dostat přesvědčivou nabídku, aby zůstali. Stále však půjde o velice nerovné jednání s Angličany. Vrací se tedy úvaha, se kterou přišla už labouristická vláda Tonyho Blaira, směřující k rozdělení Anglie na regiony, které by byly partnery skotského, irského a velšského parlamentu. To nejmenší, co se dá udělat, je podle některých poslanců Konzervativní strany zřízení samostatného anglického parlamentu.
http://www.ft.com/intl/cms/s/2/7f02bc24-3d98-11e4-8797-00144feabdc0.html#slide0
Politický rozdíl mezi levicově naladěným Skotskem a extrémně liberálním Londýnem může teoreticky skončit po příštích volbách, ale jejich výsledek je obzvlášť nejistý. Až do referenda Skotsko patřilo k nejspolehlivějším dodavatelům labouristických hlasů. Těch asi ubyde poté, co se Labour Party přidala tak jednoznačně k unionistům.
Něco možná sklidí populistická a vyhraněně protievropská Independent Party patřící do podobné škatule jako francouzská Front national vedená Marine le Pen. To může politické rozdíly mezi skotskou a anglickou většinou ještě vyhrotit. Představy premiéra Davida Camerona, že prohraným referendem je skotský problém vyřešen „na celou generaci“, mohou být pouhým zbožným přáním.
Avšak populisté nejsou jedinou alternativou tradičních politických stran, které si s novým civilizačním vývojem v Evropě nevědí rady a topí se bažinách překonaných řešení. Druhým nejsilnějším politickým útvarem Itálie je Movimento 5 Stele, Hnutí pěti hvězd budované na principech alternativy zdola. U nás bylo často zesměšňováno, ale jeho základem jsou místní aktivisté, které daly dohromady ekologické problémy, bitvy s developery, požadavky lepšího financování škol nebo místních služeb, zkrátka konkrétní občanské záležitosti.
Dá se pochopit obava jejich dost nesnášenlivého a autoritativního vůdce Beppe Grilla, že když tenhle slepenec spojí do formálních koalic s nějakou partají, tak se mu rozpadne. To neznamená, že postupem času se jeho hnutí nenaučí politické řemeslo, aniž by ustoupilo od požadavků decentralizace a maximálního prostoru pro samosprávu.
http://www.beppegrillo.it/movimento/
Jsou tu také Piráti, kteří těží z proměny možností jednotlivců, kteří už nejsou odkázáni na to, že kdo chce pracovat se špičkovou technologií, musí do velké firmy. Nebo kdo chce oslovit lidi a nestačí mu na to štafle v parku, musí si koupit novinové vydavatelství nebo raději televizní společnost. To je pryč. Nastupuje doba distribuované spolupráce a sdílení, všechno zadarmo.
Je tu zcela nová ekonomie, které se říká podle metody vzniku internetové encyklopedie wikinomics. Jejím čerstvým květem je stavba obytného domu na principech otevřené spolupráce (creative commons) v rámci projektu wikihouse.
http://www.wikihouse.cc/
Stavíme dům z překližky o síle 18 milimetrů. Nosné prvky používají zdvojenou desku. Plány mají charakter výkresů přenesených do kódu počítačové řízených strojů, které za den vyfrézují potřebné díly v nějakém maker studio, což je dílna ze sítě vzniklé pro takto spolupracující amatérské konstruktéry. Když vám pak přivezou hromadu stavebnicových dílů na dvorek, jste schopni se dvěma kamarády hrubou stavbu postavit zhruba za den. Bez potřeby zapojit odbornou firmu.
Tím okamžikem zatím pohádka končí, pak ještě potřebujete izolace, podlahy, okna, střechu, instalace. Ale ani tvůrci projektu nejsou zdaleka hotovi a slibují dodat během pár měsíců projekty domů do všech klimatických podmínek. Internet bajtů se proměnil v internet bytů, chtělo by se říci. Mluví se o internetu věcí. Sdílená odbornost obohacuje a zmocňuje celou společnost.
Samotní Piráti zatím působí dojmem, že jim jde hlavně o hacknutí nové hry a trochu té trávy, ale zůstává jejich velkým tématem, že otevřená spolupráce je produktivnější než pokusy patentovat cokoliv nebo školit těžkooděnce v rabování počítačů.
Ano, otevřená spolupráce je produktivnější, riziko zničení planety je nepřehlédnutelné, práva občanů na svobodné sdružování a vyšší míru soběstačnosti jsou silnější než ekonomické bariéry, které je mají zadusit. Víc si to uvědomují v menších vyspělých regionech, kde je také vyšší vzdělanost. Je proto mylné připisovat snahy o oddělení jen sobecké snaze obsadit pro sebe region s vyšším bohatstvím. Je tam potenciál i pro odlišný politický vývoj. Bude se měnit jak geografická, tak politická mapa Evropy, pokud se existující státy těmto proměnám nedokážou přizpůsobit.
Vznik národních států, především v důsledku napoleonských válek v 18. a 19. století, zpočátku vedl k mezinárodnímu uspořádání na principech „koncertu velmocí“. Jednalo se o dělbu světa na sféry vlivu ve shodě, na které se dohodli tehdejších vítězové nad Napoleonem. Nahoře se rozhoduje, dole se smí leda tiše reptat.
Právem můžeme mít pocit, že zástupná americko-ruská válka o Ukrajinu, ve které EU dělá zmatené křoví, tuto dobu vrátila, ale spíše jde o „poslední hurá“ do marného boje. Žijeme ve zcela jiném světě, v prostředí umožňujícím snadné budování virtuálních společenství prostřednictvím internetu a technologií. Pokud spolupracují malí, mají šanci, a nemusíme to dokládat jen úspěchy teroristů. Čeká nás éra směřující k „plesu trpaslíků“? V unijním newspeaku se tomu říká uhlazeněji „Evropa regionů“.
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
