Předpovědi zrychlování růstu, které jsem zahrnul do svého předchozího komentáře, se nenaplnily. Možná je to dobrá příležitost k novému zamyšlení nad sankcemi, které mají potrestat Rusko tím, že evropské firmy ztratí kupce. Češi mají patřit k těm, kdo bude potrestán nejvíc.

Česká republika konečně drží krok s eurozónou. Do kolonky se čtvrtletním přírůstkem HDP si píše stejnou nulu, jako je průměr 18 zemí se společnou měnou. Španělsko to lehce táhlo nahoru (+0,6 % HDP), Němci zase dolů (-0,2 % HDP). Neznamená to, že Němci se mají hůř než Španělé (s nezaměstnaností 24,5 %, blízko historického maxima). Němci možná ani žádný růst nepotřebují, když mají historicky nejnižší nezaměstnanost (5,1 %). Pokles německé ekonomiky bude víc vadit těm, kdo se neobejdou bez přírůstků německé poptávky. Například České republice. Ta je v dvojím sevření - Němci víc nakupovat nemohou a Rusům to prodat nechceme. Snad abychom si to nabouchali do kecek.

Přibývá ekonomů, kteří tvrdí, že růstu netřeba, důležitá je udržitelnost a odolnost ekonomiky vůči šokům (resilience). Ostatně nekonečný růst je nesmysl, protože zdroje planety Země nejsou nekonečné. Snadno si lze představit, že statistické výkazy s hospodářským poklesem hlásí, že lidé se mají líp, protože větší pozornost se začala věnovat skutečným potřebám místních lidí. Přestalo se vše podřizovat přírůstkům na kontech zahraničních akcionářů.

Podbízení zahraničním investorům se obyčejně zdůvodňuje faktem, že peníze jsou dnes nesmírně přelétavé a ve zlomku sekundy vyhledají lepší výnos na opačném konci světa. Když jim do puntíku nevyhovíme, uletí. Většinu toho, s čím podniky v ČR obchodují, umí bezpočet dalších výrobců ve světě, a tak snadno přijdeme o chleba, když to nabídne někdo jiný rychleji a levněji. Z toho je ale zřejmé, že být malou otevřenou exportně orientovanou ekonomikou není to nejlepší, co si lze v této době vybrat.