Bratrská pomoc Řecku je postavena na principu, co tě nezabije, to tě posílí. Odpis dluhu je výslovně vyloučen. Fiskální pravidla musí být nastavena tak, že při horším vývoji rozpočtu jsou škrty automatické. Legislativní návrhy smějí být zveřejněny až po projednání s věřiteli. Všechno, co bylo řeckým parlamentem přijato v rozporu s dohodami předchozích vlád, bude zrušeno. Hospodářské podmínky se zhoršily, proto musí být úsporná opatření zpřísněna. Přírůstek dluhu se ztrojnásobí proti předpokládaným 27 miliardám euro až na 86 miliard euro. Ale pozor – zdaní se loďaři. A bohaté ostrovní rezorty. Otevře se provozování trajektů dalším zájemcům. To je útok na oligarchy, před kterými byly samotné Athény bezmocné.

Nikdo nikoho k ničemu nenutí. Kdyby se z oblohy snášeli parašutisté nebo v ulicích spokojeně vrkaly tanky, parlament by nebyl třeba. Ale nic takového se nestalo, parlament smí jednat a musí všechny dohodnuté reformy schválit do tří dnů. Noční jednání dohoda nevylučuje.

Proč tedy do toho Tsipras šel? Mám odvážnou teorii - jedině touto cestou si dokáže poradit s řeckými oligarchy a klientelistickými sítěmi, které by pohltily jakékoliv další peníze.

Nejdůležitější věta kapitulační dohody, se kterou se řecká delegace odplazila po celonočním jednání ráno 13. července z Bruselu, zní, že do 15. července, tedy hned, musí být v parlamentu schváleno „očištění systému daně z přidané hodnoty a rozšíření daňového základu pro zvýšení rozpočtových příjmů“.

Skoro se chce připomenout, že Němci u nás kdysi zavedli hned, ze dne na den, jízdu v pravé části vozovky. Británii už se dobít nepodařilo, proto tam dodnes uskakují před Evropany, kteří používají tu správnou stranu.