Mocenská základna českého parazitního kapitalismu se začne drolit. V první části jsme si probrali první tři cecíky (církevní, penzijní a daňové), ze kterých mocně prýští do vybraných úst veřejné zdroje. Podívejme se ještě na cecíky globalizační, bankovní a příjmové, než přenecháme téma někomu jinému, kdo přidá další (unijní, korupční, zdravotnický …).

Globalizační

Malá otevřená ekonomika ČR je do globalizace zapojena víc než dost, ale efekt není jednoznačný. Od roku 1993 přišly do ČR asi 3 biliony korun přímých zahraničních investic. Ty mezitím dozrály a nyní vracejí zisk, dividendy a úrokové platby do zahraničí v rozsahu, který se nápadně podobá nějakým 10 procentům z této celkové investice ročně. Pokud to přepočítáváme na HDP, podle odhadu MF ČR bude tento odliv peněz jen v roce 2013 činit asi 8 procent HDP, to je asi 300 miliard korun. Příliv přímých zahraničních investic v roce 2011 činil 1,5 procenta HDP, odliv je tedy pětkrát vyšší. Ale zahraniční kapitál tu něco taky odevzdá. Kolik?

Když to zjednodušíme a řekneme, že daně z příjmů organizací dnes platí prakticky jen firmy se zahraničním vlastnictvím (ostatní jsou ve ztrátě nebo v nejlepším případě na nule), firmy se zahraničními vlastníky pošlou do státního rozpočtu 80 miliard korun. Daň z mezd však platí všichni, proto odpovídající daňový podíl z tvorby 30 procent české hrubé přidané hodnoty (při mírně vyšších mzdách) je přes palec 40 miliard korun. Připišme sem i stejný podíl na DPH, dejme tomu 60 miliard korun. Hnidopich by přidal i pojistné na sociální zabezpečení, řekněme 140 miliard korun. Asi jsem všude hodně nadsadil, ale když to sečteme, jsme zhruba na stejné částce, jako je ta, která odtéká. Dělíme se tedy férově. Nic moc navíc.

Charakter těchto investic lze vyčíst z faktu, že klesá postavení ČR v EU z hlediska podílu zaměstnaných v „aktivitách náročných na znalost“ ve vybraných odvětvích zpracovatelského průmyslu a služeb. Roku 2000, kdy boom přímých zahraničních investic začínal, jsme byli v těchto statistikách na 9. místě od konce žebříčku, ale nyní jsme o dvě místa níže. Čerstvé statistiky rovněž ukazují, že reálné mzdy klesají, protože mzdové přírůstky jsou menší než inflace. Růst zahraničního obchodu výrazně zvolňuje, směnné relace se dlouhodobě zhoršují. Ekonomika se zavrtala do recese, máme nejhorší vývoj ze všech sousedů ve středoevropském regionu.

Je zřejmé, že tohle je dobíhající perspektiva. Nejde jen o nesmyslně nízkou míru zdanění a omezení nelegálních forem vývozu zisku. Mimochodem, argument, že vyšší daně vyženou firmy ze země, porovnejme s počty firem, které v minulých letech odcházely do daňových rájů, přestože jim české daně šly extrémně na ruku. V minulých dnech prošel tiskem údaj, že ve třetím čtvrtletí vzrostl zájem o přesun vlastnictví do zahraničí o 15 procent, hlavně na Kypr a Seychely. Vzrušení vypukne, až Kypr, který se rychle sesouvá do řecké pasti, začne vážně uvažovat o potřebě unijní pomoci a bude muset nabídnout nějakou protihodnotu. Omezení daňových úniků ze zemí, které mu mají přispět, bude asi na prvním místě takového seznamu.