Událostem na Ukrajině nemusí být konec – nikdo neví, kdo bude hájit dodržování klidu až do předčasných voleb na podzim – ale kdokoliv u moci si bude muset poradit s kritickou hospodářskou a finanční situací v zemi. Kulky už nelétají, ale palba astronomických výnosů, které jsou nyní na trhu požadovány u ukrajinských dluhopisů, nepřináší úlevu.

Od rizika bankrotu vlastně celý konflikt také odstartoval, když prezident Janukovič loni v listopadu na poslední chvíli ucukl od podpisu asociační dohody s EU, aby dal přednost ruské půjčce 15 miliard dolarů. EU nabízelo jen půl miliardy, spolu s vyhlídkou prosperity v dlouhodobém výhledu. Prezident tak stál u hořícího domu, kde se měl rozhodnout mezi stříkačkou a příštím bohatým vánoční stromečkem.

EU, nebo Rusko?

Na listopadový zvrat v postoji k EU mohou být různé názory, do hlav ukrajinských vůdců nevidíme. Možná si spočítali náklady obratu k EU – a zpřetrhání vztahů s Ruskem – příliš pozdě. Možná na to přišli dřív, že samotný přechod k EU bez dalšího představuje sebevražedný krok, ale ztratili odvahu, jak to říci občanům. Možná věřili v poker, že z EU nakonec něco vyždímají, a ti největší borci dokonce dokážou čerpat z obou stran. Ale i uvnitř samotné „rodiny“ oligarchů kolem prezidenta Viktora Janukoviče, mohly být rozporné názory na přidružení, protože šéf jeho kabinetu Andrij Klujev podniká prostřednictvím rakouských firem (a teď je podle Financial Times vystaven pokusům o zmrazení účtů ve Vídni).

Na stole je tedy znovu podobná nabídka jako v listopadu – podpis dohody s EU a vedle toho i plnění podmínek pro obnovu spolupráce s Mezinárodním měnovým fondem. I kdyby však nebylo přímou podmínkou zpřetrhání intenzívních obchodních vztahů s Ruskem, západní nabídka obsahuje jedovou pilulku v podobě povinné liberalizace kurzu měn a cen zemního plynu pro ukrajinské spotřebitele. Když se k tomu přidá ruské zvýšení cen na světovou úroveň a pokles směnné hodnoty ukrajinské hrivny, může jít o šok, jehož důsledky pro společenskou stabilitu si těžko představit.

Připomínám informace bývalého ukrajinského ministra hospodářství Bogdana Danilišina z jeho prosincového vystoupení v pražském debatním družstvu Fontes Rerum. Označil současné období za nejtěžší od roku 1991, kdy se Ukrajina osamostatnila. Asociační dohoda s EU měla především pomoci přezbrojení průmyslu, který ustrnul v technologické úrovni 80. let. Na vyšší úrovni jsou jen nepatrné ostrůvky, takže technicky pokročilá produkce představuje pouhá 4 procenta HDP. Podle Petera Havlíka, ekonoma z vídeňského institutu komparativní ekonomie WIIW, bylo součástí dohody i dost nepochopitelné povinné převzetí technických norem EU, tedy ekonomicky náročná operace, která by nejspíš sama o sobě znemožnila pokračování značné části ukrajinské obchodní výměny s Ruskem.