Mezinárodní nadvláda dolaru, která Spojeným státům umožňuje, aby libovolně velký nárůst obchodního schodku (nebo i státního dluhu) hradili prodejem dolarových dluhopisů v zahraničí, trvá už dlouho, ale nikoliv od nepaměti. A tak nemusí ani trvat věčně.
První vážný pokus narušit tuto hegemonii představuje euro. Zejména poté, co mu začaly dávat přednost i některé země mimo eurozónu. Z těch větších například Irák začal roku 2000 s prodejem ropy za eura, což utnula invaze z roku 2003. Sýrie se rozhodla nahrazovat dolar eurem roku 2006. Stejný úmysl projevil Írán roku 2007, ale nakonec se spokojil s tím, že přijímá ropné platby v různých měnách. Nepochybně jde o velice konfliktní téma.
V devizových rezervách Ruska převážilo euro nad dolarem roku 2009, v centrálních bankách jiných zemí bývá euro zastoupeno jako rezervní měna zhruba z jedné čtvrtiny. Jaký podíl připadne čínské měně?
Nejprve k tomu, jak vznikla zásoba dolarů mimo USA, „eurodolarů“. Přivedla ji na svět ropná krize, kterou si ještě pamatují lidé blízko důchodového věku. Bylo to v roce 1974, kdy státy sdružené v OPEC použily ropnou zbraň jako odvetu po prohrané „šestidenní válce“ s Izraelem. Měla ukázat Evropě a dalším zemím Západu, kdo je cennější a komu tedy dávat ve své politice přednost.
Politický efekt se příliš nezdařil, ale cena ropy vzrostla čtyřnásobně. Další ropný šok následoval v roce 1979. A protože předtím vznikla dohoda OPEC se Spojenými státy, že obchody s ropou se povedou výlučně v dolarech, začaly se na účtech ropných vývozců hromadit zásoby dolarů mimo vnitřní oběh či zahraniční obchod USA.
Vyšší cena ropy představovala obrovský inflační impulz, takže nominální cena (a dolarové tržby) byly vysoké i v době, kdy reálná cena ropy (po odečtu inflace) klesla hluboko pod originální šokovou úroveň.
www.vse.cz/polek/download.php?jnl=polek&pdf=770.pdf
Obrovský dolarový příliv pak začal být obchodován v londýnské City, proto se mu začalo říkat eurodolary. Odbytiště našly v Latinské Americe, kde financovaly obří projekty místních diktátorů. Když vznikly o hodnotě státních dluhopisů těchto zemí pochybnosti a nová pravidla bankovní obezřetnosti je přestala brát za bezrizikové, vypukla první světová dlužnická krize řešená zdroji Mezinárodní měnového fondu.
Dnes jsme o 30 let zkušeností dál. Někdejší dlužnické latinskoamerické země patří k nejrychleji rostoucím ekonomikám světa a spolu s nimi se vynořila mocná skupiny BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika). Od Spojených států je oddálila (nepříliš úspěšná) zahraniční politika, ale hlavně fakt, že to začaly být hlavně USA, kdo se ocitl v roli krizí tísněného dlužníka, pro kterého jsou eurodolary vítaným odbytištěm státního dluhu.
S tím má starosti zejména Čína, protože její rezervy v hodnotě čtyři bilionů dolarů (na konci letošního prvního čtvrtletí) byly podle odhadů tvořeny ze tří čtvrtin dolary a ze čtvrtiny eury, jeny a dalšími měnami. V poslední době tato zásoba narůstala také v důsledku devizové intervence čínské centrální banky, aby si investoři nemysleli, že kurz jüanu (nebo oficiálně řen-min pi – „lidové měny“) se bude vyvíjet jen jedním směrem.
http://www.ft.com/intl/cms/s/0/4768bd3c-c461-11e3-8dd4-00144feabdc0.html#axzz347fPfS2N
Čínský zahraniční obchod měl roku 2013 obrat 4,16 bilionu dolarů a byl větší než celkový zahraniční obchod USA (3.91).
http://www.chinadaily.com.cn/bizchina/2014-02/19/content_17290565_3.htm
Pokud jde o obchodní partnery Číny, hned za USA (čínsko-americký obchodní obrat loni činil 521 miliard dolarů) je separátně vykazovaný Hongkong (401), což je vlastně jedna z čínských bran do světa. Teprve pak nastupuje Japonsko (313), Jižní Korea (274), Tchaj-wan (197), Německo (162), Austrálie (136), Malajsie (106), Brazílie (90) a první desítku uzavírá Rusko (89).
Postavení Ruska se samozřejmě změní, až začne do Číny prodávat zemní plyn. Protiváhou mají být čínské investice, ale poslední zprávy z Moskvy naznačují, že je zájem i o případnou zásobu čínské měny pro mezinárodní transakce v situaci, kdyby ruské firmy ztratily přístup na dolarové účty. Čína už dříve začala zkoušet obchodovat za svou vlastní měnu, především se svými asijskými partnery. Přesáhne tento záměr Dálný Východ? A jak dlouho bude trvat, než se stane významným?
O velkých dlužnících se obyčejně říká, že jsou pány svých věřitelů, kteří musí dbát o jejich dobro, aby nepřišli o své peníze. USA si to možná myslí ve vztahu k Číně také. Peking zatím nepůsobí dojmem, že by chtěl aktivně postavení dolaru poškodit, protože sám by byl nejvíc bit znehodnocením svých rezerv. To však může platit jen do doby, dokdy je dolar stabilní a nepřeváží závažnější geopolitické zájmy než je papírová hodnota dolarových aktiv. A tato hodnota je skutečně papírová, protože prodat se nedají (velké prodeje srazí cenu) a nic nenesou (úrokové výnosy dluhopisů jsou blízko nuly). Zbývá jen čekat na splatnost.
Ale co se stane, až Čína začne reinvestovat do dolarů stále menší podíl ze svých dolarových příjmů? To je asi ta největší hra, která se teď hraje, a ruský zemní plyn za čínskou měnu v ní může zaujmout významnou roli.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
