Zbyněk Fiala: Sankce na plný plyn?

Ekonomická válka, která zatím nabízela jen komickou rozcvičku v podobě zmrazení zahraničních účtů několika osob, sahá po těžkých zbraních - Gazprom poslal Ukrajině v předstihu červnový účet za zemní plyn. Pustí jej do potrubí, jen pokud bude zaplacen předem, to znamená, budou-li do 2. června peníze na účtu. V opačném případě hned 3. června přeruší zásobování do všech plynovodů vedoucích přes území Ukrajiny. Zavřené kohoutky tedy nepustí ani plyn pro evropské zákazníky. V létě by to moc nevadilo, všichni mají nějaké zásoby. Ale léto skončí a zásoby dojdou. Rusko tak zřejmě nastavilo časový rámec, během kterého musí být krize vyřešena.

Obava, že si tím přivodí ztrátu významného zdroje příjmů, nemusí platit dlouho. Podle zpráv agentury Reuters, Rusko finalizuje desetiletá jednání s Čínou o dodávkách sibiřského zemního plynu, aby smlouva mohla být podepsána kolem 20. května během nadcházející cesty prezidenta Vladimíra Putina do Šanghaje. Podle náměstka předsedy ruské vlády Arkadije Dvorkoviče, Čína má zájem také o projekty alternativních zdrojů energie, které by se daly vybudovat na Krymu.

Gazprom by chtěl od roku 2018 dodávat do Číny 38 miliard kubíků zemního plynu ročně, což odpovídá asi čtvrtině současného ruského exportu plynu do Evropy. Počítá se dále s rozšířením rusko-čínské spolupráce při těžbě a zpracování ropy, v uhelném průmyslu a elektrárenství. Největší ruská ropná společnost Rosněft chce ztrojnásobit dodávky ropy do Číny k úrovni milionu barelů denně.

http://www.reuters.com/article/2014/04/14/us-russia-china-gas-idUSBREA3D0R220140414

Podle dřívější zprávy agentury Bloomberg, vyloučeny jsou zatím jen těžba zlata, platiny a diamantů a špičkové technologie.

http://www.bloomberg.com/news/2014-05-08/putin-said-to-seek-chinese-money-with-limits-on-platinum-gold.html

Ve Financial Times rozvíjí zahraničně-politický komentátor Gideon Rachman úvahu, zda nasadit ze strany Západu jinou zbraň, a sice přerušení služeb systému pro mezinárodní elektronické platby SWIFT. Postihlo by to obchodní výměnu s okolním světem, ale pochopitelně i její západní účastníky. Znemožnilo by to Rusku běžné užívání dolaru. Jenže to je totéž, jako znepřístupnění Ruska pro dolar.

http://www.ft.com/intl/cms/s/0/d6ded902-d9be-11e3-920f-00144feabdc0.html?siteedition=intl#axzz31aNkOnFm

Připomeňme, že velké nové ekonomiky, obvykle sdružované pod zkratku BRICS, zatím úvahy o sankcích Ruska nepodpořily. Ve skutečnosti by se samy rády odpoutaly od přílišné závislosti na dolaru, takže sankce by mohly tyto úvahy jen urychlit.

EU nabízí jednání u kulatého stolu a podmiňuje je regulérním průběhem prezidentských voleb na celém území. To je test pro oblasti Doněcka a Luhanska, co tím svým referendem vlastně myslely. Pokud to byl jen podnět pro větší prosazení jejich zájmů na federálním uspořádání a decentralizaci, mohou je volby prezidenta zajímat. Chtějí-li se však opravdu odtrhnout, ztrácejí pro ně celostátní volby smysl.

Ruská hrozba, že přeruší dodávky plynu do Evropy, ukazuje, že ruské sankce lze stupňovat snáze. Evropa je proto opatrná. Francie už potvrdila, že dodá Rusku objednanou válečnou loď a odmítne tak výzvy EU a USA, aby od obchodu ustoupila.

Americký týdeník Bloomberg Businessweek před časem uvedl pět důvodů, proč by Obama neměl tlačit na tvrdší sankce proti Rusku, a zdá se, že platí i po měsíci:

http://www.businessweek.com/articles/2014-04-16/five-reasons-why-obama-wont-push-harsher-russia-sanctions

1) Zatím chybí nezvratný doklad, že jsou takové sankce potřeba. Po připojení Krymu se mělo za to, že pokud by se ruská vojska pohnula přes hraniční linii i na další ukrajinské území, je nezbytné reagovat silnými sankcemi. Zatím jsou vidět pouhé náznaky ruského vměšování, například když se někteří ozbrojenci sami označují za ruské důstojníky nebo když o vměšování mluví tiskové zprávy ministerstva zahraničí USA, ale jasné doklady chybí. Dokud Putin volá Obamovi a ruské jednotky stojí na druhé straně hranice, lze těžko očekávat, že USA vystupňují tlak a spustí sankce naplno.

2) Musela by se pro to získat i Evropská unie. Dokud německá kancléřka pokračuje v přesvědčování evropských partnerů k pevnějšímu postoji vůči Rusku, nezbývá USA než vyčkat. Bez EU to ztrácí smysl.

3) Vysoké riziko osamělého postupu není vyváženo odpovídajícím ziskem. Rusko není Írán, na který stačila rozhodnutí prezidenta USA, rezoluce OSN a zákony schválené Kongresem. Rusko není izolované a je to osmá největší ekonomika světa.

4) Hospodářské sankce samotných USA by měly malý efekt. Evropa je s Ruskem ekonomicky propojenější. Obchodní výměna mezi USA a Ruskem činí 40 miliard dolarů, to je pouhé 1 procento zahraničního obchodu Spojených států.

5) Mělo by to důsledky i pro USA. V Rusku má zájmy řada velkých amerických korporací. Nejde jen o těžbu ropy. Třeba Boeing potřebuje ruský titan.

Podobné úvahy najdeme i na evropské straně. Německý týdeník Der Spiegel soudí, že bude lepší, když Evropa bude nadále sankce jen předstírat. Připomíná, že evropští politici sice rádi předvádějí svoji rozhodnost, ale silná slova francouzských, britských i německých vlád o sankcích by měla váhu, jen kdyby je podpořily všechny členské státy. Musely by být přijaty jednotně.

Potenciálně nejsilnější zbraní jsou samozřejmě jen ekonomické sankce, protože do vojenského dobrodružství se nechce už vůbec nikomu. Ale při úvahách o ekonomických sankcích vedou národní delegace nejohnivější debaty hlavně o tom, jak si zajistit výjimky, aby je to nepostihlo v nějaké citlivé oblasti. „Nejsilnější zbraní Evropy je pouhý bluf,“ konstatuje Der Spiegel.

Nabízí přitom zajímavý přehled.

http://www.spiegel.de/international/world/strong-eu-economic-sanctions-against-russia-unlikely-a-968913.html

K tvrďasům patří většina bývalých sovětských spojenců. Spolu s Británií by raději přijali sankce dříve. Státy Beneluxu jsou naopak opatrné a spoléhají na diplomacii. Také jižní Evropa má obavy z hospodářských důsledků bojkotu ruských trhů.

Francie a Německo zaujímají střední pozici – nechtějí sankce, ale podpoří je, pokud by Putin pokračoval v destabilizaci Ukrajiny. Německo spoléhá zejména na finanční sankce prostřednictvím Evropské investiční banky nebo rozvojové banky EBRD. Zejména EIB byla připravena podpořit řadu ruských projektů, které by teď musely k ledu.

Jenže proti finančním sankcím jsou Británie a Kypr, postihly by jejich finanční služby. Proto vyzývají k bojkotu dodávek energie. To však naráží na silný odpor Slovenska nebo Bulharska, které jsou silně závislé na ruském plynu.

Podle důvěrné zprávy Evropské komise, Německo by muselo v případě sankcí počítat se snížením růstového tempa o 0,9 procenta HDP letos a 0,3 procenta napřesrok, a další země by dopadly spíše hůř.

A navíc by to nemuselo fungovat, obávají se němečtí bezpečnostní experti. Rusko má nízkou zahraniční zadluženost a velké devizové rezervy. S tím může dobré dva roky vydržet, než najde nové zákazníky pro svoji ropu a plyn. „Pěkně vymrzneme, než Putinovy dojdou peníze,“ cituje Der Spiegel nejmenovaného pracovníka německých bezpečnostních služeb.

Zájem Ruska na udržení vlivu na východní Ukrajině má prozaický charakter, je tam značná část zbrojního průmyslu, bez kterého se neobejde. Vyrábějí se tam letecké motory, součástky raketové techniky. Proto i Rusko plánuje pro případ potřeby velice silné ekonomické sankce.

Zatímco navenek se EU snaží vystupovat jednotně, při interních jednáních zaznívají odlišné zájmy naplno. Německá kancléřka Angela Merkelová má proto podle týdeníku Der Spiegel obavy, že Putinovi by se mohl jeden významný cíl podařit – rozdělit Evropany.