James Carter, dávající přednost oslovení Jimmy, byl americkým prezidentem od ledna 1977 do ledna 1981 a spojujeme ho s politikou „lidských práv“, odpovídající jeho založení baptistického kazatele. Přinesl do společnosti hodně nového, dožil se stovky, ale politicky měl příliš krátkou životnost. Jak připomíná i náš nejlepší premiér všech dob Petr Fiala, jedno čtyřletí je prostě málo…

Začátek Carterova veřejného působení byl na americké poměry opravdu razantní: „V roce 1962 vstoupil do státní politiky a o osm let později byl zvolen guvernérem Georgie. Mezi novými mladými jižanskými guvernéry přitahoval pozornost důrazem na ekologii, efektivitu ve vládě a odstraňování rasových bariér,“ připomíná oficiální životopis z webu Bílého domu. (ZDE)

Henry Kissinger nezahrnul Jamese Cartera mezi skupinu výjimečných osobností, o kterých píše ve svém vrcholném díle Umění politické strategie. Z amerických prezidentů si raději vybral Richard Nixona, se kterým otevřel normální vztahy s Čínou (ale formálně to proběhlo až za Cartera roku1979). Jako reprezentanta druhé půle 70. let, kdy Carter vládl, Kissinger představil egyptského prezidenta Anvara Sádáta.

Nicméně, jak v této souvislosti připomíná, Carter měl klíčový podíl na mírové dohodě s Izraelem, za kterou dostal Sadat roku 1978 Nobelovu cenu míru spolu s ministerským předsedou židovského státu Menachenem Beginem. Uvedená dohoda z Camp Davidu byla připomínána i roku 1982, když poctili Nobelovkou samotného Cartera.