Expanzívní státní finance jsou v pořádku, tak by se dala interpretovat shoda vlády se zaměstnavateli a odbory, že rozpočet by měl především podporovat hospodářský růst a zaměstnanost. Ale nesmí se to prošustrovat. Proto pondělní jednání tripartity přineslo také rozhodnutí, že příště budou sociální partneři projednávat i státní závěrečný účet, tedy výčet toho, na co se ty stovky miliard daly. Za tímto rozhodnutím lze tušit výchovný vliv analytiků ČMKOS.

Podpora vlády v jejím cílení fiskální politiky, jasné odmítnutí samoúčelných exhibicí úspornosti, zásadní shoda nad předloženými čísly o příjmech a výdajích republiky v roce 2016, to je tedy jeden možný pohled na tříhodinové jednání sociálních partnerů nad pondělní rozsáhlou agendou, které významově dominoval návrh státního rozpočtu. Popravdě, souhlas byl jedinou možnou reakcí. Předložený rozpočet je hotov, s přípravami jsme v zásadě souhlasili, tak co se čílit. Je už jen na poslancích, aby zkusily upytlačit nějakého toho medvěda.

Ale dá se najít i jiný pohled. Hovořil by spíše o vládním nadbíhání podnikatelským a odborářským zájmům bez rozumného dlouhodobého zacílení hospodářské politiky. Proklamace o prorůstových záměrech mohou být jen prázdná slova. Na tiskovce po jednání viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj vyjádřil jménem zaměstnavatelů přání, aby vláda své priority hospodářské politiky, jako je digitalizace, investice do infrastruktury nebo opatření na trhu práce, sestavila do tabulky, ze které se dá vyčíst i to, co se skutečně dělá.

Symbolickým rámcem jednání pak bylo reprodukované kvílení velkorypadla. Účastníkům do oken je pouštěli aktivisté z Litvínova a Mostecka, aby předvedli trvalou zvukovou kulisu obcí, ke kterým se posunou prolomené limity těžby uhlí. Tady jsou všichni tři sociální partneři proti lidem.