Záleží na tom, kdo jste, což se pozná podle konta. Jen malá menšina českých domácností má nějaké významné úspory, pro které je snižování úrokových sazeb neštěstím. Většina má dluhy, nejčastěji hypotéky, a tak zpráva o tom, že ČNB snížila základní úrokovou sazbu (dvoutýdenní repo) na 5,25 procenta, je z kategorie radostných.

Nejde jen o domácnosti. Vysoké úroky z hypoték pochopitelně blokovaly stavebnictví. Do pavilonu hrůzy patří zpráva Českého statistického úřadu, že letos v únoru bylo zahájeno o polovinu bytů méně (o 47,2 procenta) než před rokem. Vzhledem k tomu, že obyvatel není o polovinu méně, spíše o hodně více, když počítáme i nespočítatelné uprchlíky, kvasí nám tu mimořádná krize.

Nelze se divit, že nájmy stále rostou. K tomu se dále přifukuje cenová bublina nemovitostí, která byla spolu s cenou energií a potravin (a přehnanými sazbami ČNB za guvernéra Rusnoka) jedním ze zdrojů české extrémní inflace. Nejen česká inflace byla nejvyšší v Evropě, ale kralovali jsme i v tempu růstu cen nemovitostí.

To je vizitka vládní bytové politiky, kde přitom stačilo tak málo, najít mechanismus, jak usnadnit obcím výstavbu dostupného bydlení například dotací úroků na hypotéční půjčky komerčních bank, které by pak byly spláceny z nájemného.