Pokles základní sazby České národní banky znamená víc, než je ona čtvrtina procenta, o kterou se tato sazba sesunula na 6,75 procenta. Ohlašuje trend, který se promítne i do hypoték. Ty jsou ostatně už teď o poznání níže. Česká spořitelna nabízí u nejběžnějších objemů pětiletou fixaci 5,74 %, takže je níž než dnešní základní sazba ČNB. Nepochybně je však o hodně výše, než trh nabídne za rok nebo za dva. Podobně jsou na tom další banky, kterým nezbude než urychlit sestup.

Ne všem se to líbí. Třeba prof. Tomáš Havránek z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy by dal přednost tomu, aby vysoké sazby ještě nějaký čas zůstaly. Argumentuje opatrně.

„Za poslední tři roky máme kumulovanou inflaci 33 procent. Ceny stouply o třetinu. Pokles na tři procenta je pomalejší zhoršování, ale nelze říct, že je to návrat k cenové stabilitě. Propad kupní síly peněz se tím nespraví. Přitom podle ústavy se ČNB má snažit o stabilitu cen, ne inflace. Aby ČNB získala svoji ztracenou důvěryhodnost aspoň částečně zpět, musí zajistit víc než jen zpomalení inflace. Je potřeba cílit na mírný pokles cen, aby se část ztracené hodnoty peněz vrátila zpět.“

Jak by šlo zařídit, aby ceny příští rok klesly?

„Stačilo by nedělat nic. Respektive pokračovat v tom, co ČNB dělá poslední rok a půl – tedy držet úrokové sazby na sedmi procentech. Když byla inflace dvouciferná, tak ji ČNB tolerovala. Teď by mohla symetricky tolerovat mírnou deflaci. Předtím pomohla dlužníkům, teď pomůže střadatelům.“