Stačí porovnat, jak bylo roku 2009 ctěno „jádro ústavy“, když Ústavní soud rušil předčasné volby, o kterých rozhodla ústavní většina Parlamentu ČR, a nynější formalistické rozhodnutí, kterým pošlapal základní charakteristiku našeho sekulárního státu a fakticky ateistický charakter naší společnosti, země s nejmenším podílem věřících v EU.

Lidé jsou systematicky zbavováni jistot, které nás spojovaly s republikánskou tradicí. Kde se zastavíme? Co bude lepší – pomnichovská druhá republika, která vyvalila temné proudy šovinismu a tmářství a uštvala Karla Čapka, nebo budeme raději pádit rovnou do feudálního středověku?

Ústavní soud nyní zvrátil rozhodnutí z prvních let Masarykova Československa, které mělo mnoho důvodů k tomu, aby roli církve důrazně omezilo. A bylo by to jistě zvládlo, kdyby do toho nevstoupila válka. Katolická církev po pádu monarchie skládala lidu zcela jiné účty, než s jakými natahuje ruku dnes. Stačí se ohlédnout do kterékoliv historické peripetie českého národa, aby bylo zřejmé, že až na krátké vzepětí reformistických snah byla tradičním národním škůdcem.