Stačí porovnat, jak bylo roku 2009 ctěno „jádro ústavy“, když Ústavní soud rušil předčasné volby, o kterých rozhodla ústavní většina Parlamentu ČR, a nynější formalistické rozhodnutí, kterým pošlapal základní charakteristiku našeho sekulárního státu a fakticky ateistický charakter naší společnosti, země s nejmenším podílem věřících v EU.
Lidé jsou systematicky zbavováni jistot, které nás spojovaly s republikánskou tradicí. Kde se zastavíme? Co bude lepší – pomnichovská druhá republika, která vyvalila temné proudy šovinismu a tmářství a uštvala Karla Čapka, nebo budeme raději pádit rovnou do feudálního středověku?
Ústavní soud nyní zvrátil rozhodnutí z prvních let Masarykova Československa, které mělo mnoho důvodů k tomu, aby roli církve důrazně omezilo. A bylo by to jistě zvládlo, kdyby do toho nevstoupila válka. Katolická církev po pádu monarchie skládala lidu zcela jiné účty, než s jakými natahuje ruku dnes. Stačí se ohlédnout do kterékoliv historické peripetie českého národa, aby bylo zřejmé, že až na krátké vzepětí reformistických snah byla tradičním národním škůdcem.
Pokus kardinála Tomáška vrátit církev společenské službě - a jeho neohrožený souboj s utlačovatelskou mocí, jak to ukázal roku 1989 - bohužel jeho nástupci nepochopili a fakticky zmařili.
Co za ty miliardy, které teď církve dostane, bude? Zatímco milion občanů trpí chudobou a přehlížením, katolická církev se okázale postavila na stranu těch, kdo jim mají přitížit. Nepozastavila se nad tím, že výplaty katolické církvi vzrostou minimálně trojnásobně (vedle převodu nemovitostí), přestože financování mnoha důležitých veřejných služeb, které mají pro lidi existenční význam, je ořezáváno až na kost. Nepatří k těm, kdo pomáhají přehlíženým, řeší konflikty, brání slabé, dávají, třeba z mála. Její role v současné sociální krizi, která svírá celé regiony je neviditelná. To znamená ostudná. Pár charitativních křesťanských organizací, které obětavě pomáhají nemohoucím, nevykoupí tisícinásobně vyšší hrabivost prelátů.
Situace je o to horší, že církve současně přestaly být veřejnými institucemi a stanou se podnikatelskými subjekty, protože majetek, který vznikal jako instrumentář pro veřejnou službu a směl být odjakživa užit jen k duchovnímu a správnímu účelu pod dohledem státu je vydáván jako majetek soukromý. Z církve vzniká privatizovaná firma, jejíž jedna z divizí se věnuje obchodům se zajišťováním věčnosti. Podniká však se státní podporou, kterou snad překoná jen dostavba Temelína.
Díváme se na úplně nové zvíře, nebo už to tady někdy bylo? Spojí se hluboce nedemokratický charakter církve, jejíž přísně vojenskou hierarchii kdysi převzali i komunisté, a dispozice obrovským soukromým majetkem. Ten by přitom církev nikdy nezískala, kdyby nebyl spojen s představou, že bude tvořit záchytný bod opovrhované pravice.
Není to největší hrůza, kterou nás tato vláda obdařila. A dějiny nekončí jedním rabováním. Není to dokonce ani největší výzva současnosti, jak sama příroda dává v těchto dnech velice důrazně najevo. Je to jen nejvýmluvnější obraz toho, kdo se tu v posledních letech prodral k moci.
Všeho do času, jak se píše v bibli.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
