Zbyněk Fiala: Vodu, vodu!

Důrazná varování obyvatelům naší země zazněla na semináři Vědeckého klimatického fóra, které proběhlo na začátku září v Akademii věd v Praze. Mají nás přichystat na zveřejnění už páté zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu IPCC. Její první část vyjde na konci září a shrne nejnovější poznatky o fyzikálních základech probíhajících klimatických změn.

Nové zprávy IPCC jsou pravidelně předkládány v pětiletých cyklech. Souhrnná zpráva má přes tisíc stran, ale připravují se i stručnější verze, technické shrnutí a klíčové nejstručnější shrnutí pro tvůrce politik. O jeho obsahu se teď debatuje v národních vládách, aby se mohly připravit na závěrečné plenární zasedání IPCC, kde bude přijata definitivní verze.

Některé závěry se však dostaly do oběhu už dřív.

Především narůstá přesvědčení vědecké obce o vlivu člověka na změnu klimatu. Podle aktuální formule lze říci s pravděpodobností nad 95 procent, že vliv člověka na probíhající změny klimatu je rozhodující, nadpoloviční.

Dále se ukazuje, že někde oteplování drsně zrychluje. V kontinentálních polárních oblastech probíhá globální oteplování dvakrát až třikrát rychleji než by odpovídalo průměrnému modelu, neboť oblasti s tajícím ledem odkrývají tmavší půdu a pohlcují víc slunečního záření. Hrozbu pro budoucnost představuje uvolňování mimořádně agresívního skleníkového plynu metanu z tajícího permafrostu a mořského pobřeží.

Rychlejší změny v Arktidě mají výrazné důsledky pro vývoj počasí u nás. Snížení rozdílu teplot mezi polární a tropickou oblastí zásadně mění chování horních vrstev atmosféry, které rozhodují o distribuci sluneční energie po naší planetě. Změnu chování atmosféry pociťujeme v podobě častějších extrémních klimatických jevů, jako jsou „tisícileté“ povodně, zničující sucha, vlny saharských veder či údery arktických mrazů. A to všechno v klimatickém pásu, který jsme si zvykli definovat jako „mírný“.

Máme před volbami – může je to nějak ovlivnit? Mělo by. Vyhlídka, že zůstaneme na suchu, to je strategická hrozba. Chybějící program přizpůsobení představuje jeden z nejdůležitějších strategických úkolů této země. Hráze nestačí. Musíme zásadně změnit celý svůj přístup k zemědělství a krajině, aby dokázala vláhu udržet a recyklovat. Partaje bychom měli posuzovat podle toho, zda berou tuto hrozbu vážně a zda jsou opravdu schopny něco proti tomu udělat. (U zveřejněných programů ČSSD i Lva jsem tyto záměry zaznamenal, počkám i na další a vrátím se k tomu příště.)

Vědecké klimatické fórum, volné sdružení klimatologů a vědců z dalších přírodovědných oborů, tomu může napomoci tím, že vyprostí veřejnost z demagogického žvanění, které u nás zatím na toto téma převažuje. A seminář v Akademii věd ČR ukázal, že svůj úkol bere vážně.

Co nás čeká

Napřed zpráva od ředitele brněnské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu RNDr. Jaroslava Rožnovského, CSc. Klima je sice něco jiného než počasí, ale jeho měření dokládají, že změny klimatu se u nás ohlásily především častějšími extrémy. Stačí se podívat na časovou řadu případů velkých povodní (P) a období sucha (S), kterou jsem si posbíral z jeho prezentace:

P 97, S 00, P 02, S 03, P 06, S 07, S 12, P 13 …

Velice varovně zazněla jeho obava, že bude pokračovat „aridizace“ našeho podnebí. Jinými slovy, vody může být kritický nedostatek.

Povodně jsou odedávna součástí naší krajiny, stejně jako sucho. Je těžké oddělit, kde je vliv člověka, uznává ředitel Rožnovský. Avšak proměnlivost podnebí bude podle dnešních poznatků narůstat. Nejde o roční úhrny srážek, ale o kumulaci extrémů, navíc v některém regionu.

Nejvyšší negativní účinky bude mít sucho na jižní Moravě a ve středních Čechách. Budeme mít dost vody na závlahy? Naše modely naznačují, že tato voda k dispozici nebude, varuje ředitel Rožnovský.

Především významně kolísá obsah vody v půdě a jsou častější výskyty půdního sucha. Retenční kapacita (schopnost zadržet vodu) naší krajiny jsou dány nejen klimatickou změnou, ale také způsobem zacházení s krajinou, a to lze ovlivnit. Jenže chybí nám strategická studie pro území ČR s ohledem na extrémní stavy, pokračoval meteorolog. A po poslední návštěvě na rezortním Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy zjistil, že vedení zemědělského rezortu se nechce zvyšováním retenční kapacity krajiny zabývat.

Nakonec zdůraznil také strategickou hodnotu výzkumu a vzdělávání o těchto věcech. Ostatně, nic se nezmění, dokud veřejnost nedokáže vyvinout kvalifikovaný tlak proti krátkozrakým rozhodnutím.

Na okraj tohoto výkladu: Výraz „aridizace“ vyvolává představu vyprahlé pouště. Hydrologové užívají i výraz „desertifikace“, který popisuje změnu chování krajiny také v důsledku úbytku vegetace a zvýšení tepelné odrazivosti půdy. Sluneční záření se pak mění ve sloupce horkého vzduchu, které vysušují krajinu. Když jsou dostatečně silné, mohou se změnit ve vysavač, který přitahuje bouřkové mraky zdáli, a ty se pak vylijí na jednom místě v podobě přívalového deště. Půda se otevře erozí, kterou pak dorazí vítr, odnášející mračna prachu…

Více o vlivu tání Arktidy

Mgr. Josef Pecho z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, který předtím působil jako klimatolog na Slovenském hydrometeorologickém ústavu, popsal vliv tání Arktidy na počasí v ČR. Je tam pozitivní zpětná vazba. Kompaktní led se mění v průběhu léta na jezera sladké vody, která zůstávají na povrchu, což snižuje světelnou odrazivost (albedo) a zvyšuje dále zahřívání planety. Rozkolísává to také stávající klimatické vzorce. Letošní březen byl nejchladnější minimálně za posledních 60 let a lidé si kladou otázku, kde je zdroj letošní povodně.

Nejrychleji se oteplují kontinentální polární oblasti severní polokoule. Je tam pozitivní zpětná vazba poklesu albeda a také silná zpětná vazba ze strany metanu. Arktida se otepluje 2 – 3 x rychleji než zbytek světa, rozloha polárního ledu v létě se snížila za posledních 40 let na polovinu, navíc se tato vrstva ztenčuje a má většinou jen 1 – 2 metry. Objem arktického ledu se tak zmenšil za posledních sto let na třetinu.

Čím rychleji se arktická oblast otepluje, tím víc klesá teplotní gradient a tím slabší je zonální proudění, které ovlivňuje počasí u nás. Čím pomalejší toto proudění (jet stream), tím větší jsou i jeho výkyvy mimo stabilní dráhu (amplituda zvlnění). Snižuj se také rychlost, větry od Atlantického oceánu k nám proudí pomaleji a tlakové výše a níže zůstávají stát na jednom místě. Snadno se tak k nám dostane velmi teplý tropický vzduch i velmi studený polární vzduch a tato situace může trvat velmi dlouho.

Velmi horký vlhký africký vzduch se přitom vyprší nad východní Evropou a do Ruska už jde jako horký suchý vzduch.

Povodně ve střední Evropě v květnu a červnu 2013 byly důsledkem nestandardní cirkulace -cyklóna byla ovlivněná malou dynamikou jet streamu, což způsobilo extrémní srážky zejména v německém a rakouském povodí Dunaje. My byli na štěstí na jejich okraji.

Hned, ne za miliony let

Prof. MUDr. Marian Lapin, CSc, z bratislavské Univerzity Komenského byl zástupcem Slovenska v IPCC (do roku 1990) potvrdil častější výskyt extrémních jevů. Klima se mění poměrně rychle. Je reálné nebezpečí, že za sto let se změní o 4 stupně Celsia, což se v minulosti dělo za miliony let!

Teď jsme paradoxně svědky stagnace průměrných globálních teplot od roku 1998. Čím je to způsobeno? Možná větším množství aerosolů v atmosféře. A pak také dalším extrémním jevem - častější studenou fází jevu El Niňo, soudí profesor Lapin.

Připomněl, že původním záměrem zpráv IPCC bylo zpřesnit fyzikální podstatu klimatické změny a přirozených změn klimatu. Z toho pak vznikla první zpráva Fyzikální základy klimatických změn, která měla 1400 stran. Od začátku se ozývaly i skeptické hlasy vědců, že závěry vyzněly příliš jednoznačně a vzniká dojem, že už toho víme dost. Jenže to byl i důsledek důrazů médii. Reakcí bylo šíření vědeckých dezinformací.

Přirozené změny klimatu byly vždy, ale probíhaly velmi pomalu, zdůrazňuje profesor Lapin. Z geologické minulosti jsou zaznamenány rozdíly o 2 stupně Celsia i víc, ale ty vznikaly během milionů let. Na klimatický systém Země působí množství vlivů - vliv člověka (noosféry) je jen jedním z nich. Nejvíc se skleníkový efekt projevuje na pevnině. (www.dmc.fmph.inuba.sk)

Co je mezivládní panel

Podívejme se podrobněji, co je Mezivládní panel pro klimatické změny:

„Není to vědecká instituce, nedělá výzkum, nepodporuje jej, nemá vlastní výzkumné programy, ale shromažďuje data z otevřených zdrojů a výzkum interpretuje,“ vysvětluje prof. Bedřich Moldan, ředitel Centra pro otázky životního prostředí UK. V Česku převládá mediální obraz, že počet stoupenců myšlenky klimatických změn je srovnatelný s počtem skeptiků a odmítačů, ale výčet vědeckých prací, jimiž jsou oba tábory zastoupeny, hovoří jinak. „Celkem 13 950 vědeckých publikací je pro, zatímco jen 95 publikací se snaží dokázat, že nic takového není,“ uvedl profesor Moldan (přeslechl jsem, za jaké období). Ve vědě se nehlasuje, ale přesto je dobré o těchto číslech vědět.

Mezivládní panel byl založen na konci 80. let jako iniciativa dvou organizací OSN – Programu OSN pro životní prostředí UNEP a Světové meteorologické organizace WMO. Všechny minulé zprávy měly významný politický efekt, připomněl dále profesor Moldan. Už ta první vedla k uzavření Rámcové úmluvy o změně klimatu z roku 1992 v Rio de Janeiro, další k uzavření Kjótského protokolu. Důsledkem předchozí 4. zprávy IPCC je dosud nejprogresivnější dohoda o Akčním plánu opatření proti změnám klimatu, který je třeba realizovat.

Žádná zpráva nepřinesla revoluční odhalení. Data a informace jsou pouze systematicky zpřesňována a zvyšuje se pravděpodobnost vlivu člověka. Ještě ve 3. zprávě bylo uvedeno, že o převažujícím vlivu člověka lze mluvit s pravděpodobností nad 65 procent. V navazující 4. zprávě už se pravděpodobnost převažujícího lidského vlivu posunula nad 95 procent a v dokončované 5. zprávě půjdou tato procenta dále nahoru, soudí profesor Moldan.

Celý proces označil za unikátní spojení mezi politikou a vědou – za jedním stolem se setkávají lidé, kteří přímo ovlivňují politiku a současně i aktivní klimatologové, dodavatelé dat. Potvrzení, že to může fungovat, je inspirací i pro jiné obory.

Česká média někdy IPCC vykreslují jako nespolehlivý, nevědecký, zkorumpovaný orgán – což je absolutní nepochopení. Je to mezivládní panel, který rozhodně není neobjektivní. Úvaha, že by se mělo založit vedle IPCC i „něco jiného, co by to „vyvažovalo“ je absolutní nesmysl, nepochopení principu. Profesora Moldana ta představa docela se rozčílila: „Není to banda sehnaná kdovíkým a placená nejspíš Saúdskou Arábií!“

Jak to fuguje

RNDr. Ladislav Metelka z Českého hydrometeorologického ústavu, zástupce ČR v IPCC popsal pracovní postupy mezivládního panelu:

Zprávu připravují tři pracovní skupiny. První se věnuje fyzikálním základům klimatologie, druhá dopadům klimatických změn (naší zranitelnosti), a třetí „mitigaci“, opatřením na snížení emise skleníkových plynů a pokrytí klimatických rizik.

Cílem je informovat, nikoliv doporučovat nebo rozhodovat. Zpráva proto musí být relevantní pro politická rozhodování, ale zároveň politicky neutrální a nesmí obsahovat přímá doporučení a nařízení (nesmí být preskriptivní).

Celá zpráva má asi 1000 stran, druhým výstupem je technické shrnutí (TS) na 100 stran, a nakonec shrnutí pro tvůrce politik na 20 stran (SPM). Souběžně vyjde Syntetická zpráva na 50 stránek (SR), která popisuje propojení práce jednotlivých skupin.

Přípravy začaly roku 2009, kdy byla definována hlavní témata, včetně názvů kapitol. Schvaluje to plenární zasedání IPCC. Pak se začnou vybírat experti a odborníci, kteří by zprávu sepsali. Pro každou kapitolu se hledá tým 20 – 30 odborníků s dvěma vedoucími autory, kteří to koordinují. Vedle toho jsou jmenováni i editoři. Nemusí ti být lidé, kteří spolupracovali s IPCC v minulosti. Ve hře není žádné individuální členství - členy IPCC jsou státy.

Nyní byly zprávy poskytnuty jednotlivým vládám k posouzení. Výsledek bude předložen plenárnímu zasedání IPCC. Shrnutí pro politiky se schvaluje větu po větě, ale nehlasuje se. Klimatologové se musí dohodnout, zdůrazňuje Metelka.

Aktuální shrnutí pro politiky bude zveřejněno 27. září, celá první část 5. zprávy 30. září a zprávy o dopadech a mitigaci na jaře příštího roku.

Bude voda pro Temelín?

V závěrečné diskusi jsem se zeptal, zda hrozící sucha nesníží natolik průtok k Vltavě, že by nebylo dost chladící vody pro Temelín. Jsou studie, které by tento výhled ujasnily?

„Určitě budou mít studie,“ soudí ředitel Rožnovský. Obecně má za to, že informací je dost, jen nejsou využívány. Ani média o ně moc nestojí: „Jsme dotazováni na senzace, ne na seriózní informace.!

Z pléna se ozvala i pracovnice ze Státního ústavu jaderné bezpečnosti (jejíž jméno jsem přeslechl), že mají studie – na sucho i změnu klimatu. Ujistila mne, že pokud by nebyl dostatek vody a teplota vzrostla nad určitou mez, bude odstavena a zvládnuta v režimu odstavení.

Stojící Temelín je samozřejmě lepší než rozpuštěná a vypuštěná Fukušima. Ale pokud bude sucho často a dlouho – k čemu nám takový Temelín bude??

Publikováno se souhlasem vydavatele.