Čtvrteční jednání hrstky poslanců, současných a bývalých členů ODS, s šéfem poslaneckého klubu ODS, bylo pouhou zdvořilostní záležitostí, kde si obě strany ujasnily, s čím do toho jdou. Skutečná rvačka přijde později. Možná na celém sněmovním klubu ODS, kam se zatím rebelové probili z okresního přeboru, nebo až ve Sněmovně, kde se rozehraje liga, transformovaná později v pohár útěchy. Nebo nás mohou něčím překvapit?

Od sedmičky rebelů je milé, že nechtějí schválit důchodovou reformu a církevní restituce do doby, než bude jasné, z čeho se to bude platit. Berme to jako fakt, ale jde o něco jiného než závan zdravého rozumu. Je to hráčská sázka na soupeřovu slabší kartu. Vývoj státních financí mění každou další rozdávačku v rozpočtovou sebevraždu. Jenže Nečasova vláda se nehrne do církevních restitucí a penzijní reformy, protože to je rozumné, ale protože to někomu slíbila a nemá kam couvnout. Hysterie, s jakou na tom trvá, naznačuje, že část peněz je možná už rozdána nebo po nich chňape mimořádně nedočkavá ruka.

Ono totiž udeřilo nečekaně prudké finanční sucho, ve kterém se sešly – jako v dokonalé bouři – souběžné extrémy z různých směrů:

· fiskální neumětelství vlády zaškrtilo daňové příjmy a zesiluje vliv hospodářského ochlazení v zahraničí,

· firmy tím trpí, obvyklí straničtí sponzoři najednou peníze sami naléhavě potřebují