Jsou pobouřeni rozhodnutím o zrušení zelené nafty a zavedení daně na tiché víno. Fakticky je to poslední kapka, která může dorazit ty, kdo ještě odolávali. Je to zároveň výraz zděšení z toho, jak je pohřbíván tak perspektivní a strategický obor. Srovnejme to s tím, jak vypadal obraz budoucnosti zemědělství na mezinárodní konferenci ve Zlíně, kde byl hlavní postavou František Čuba.
Úvodní obrazovka webu Agrární komory ČR obsahuje zlověstné věty vedle fotografie prezidenta Jana Veleby:
„Tak a máme tu květen a známá lidová moudrost praví: Studený máj, stodoly ráj. Zatím je to přesně naopak a neumoudří-li se počasí, může být s úrodou problém. Není to ale jisté. Co však jisté je, je to, že neumoudří-li se naše vláda a nebude s námi jednat (zelená nafta), pak nastane velký problém!“
Že to nejsou slova do větru, naznačuje zpráva o zasedání krizového štábu:
Dne 3. května 2012 se v Praze sešli členové Krizového štábu a vedení AK ČR společně se zástupci Krajských a Regionálních agrárních komor, aby společně prokonzultovali vyvstalou situaci a stanovili postup a průběh akcí AK ČR a členských organizací proti záměrům vlády zrušit zelenou naftu a zavést daň na tiché víno.
Přítomní zástupci se shodli na těchto závěrech:
Připravovaný řetězec akcí začíná v jeden den a jeden čas. Termín je stanoven na 23. května od 9:00 do 11:00 hod. po okresech celé ČR, dle možností a aktivit místních OAK a členských organizací.
Nejde o jednorázovou akci, akce se budou opakovat a stupňovat.
Stanovenou prioritou je zvrácení rozhodnutí vlády o zrušení zelené nafty a uvalení daně na tiché víno.
Nezbytné je založit na krajské úrovni štáby, které budou koordinovat přípravné práce.
V nejbližších dnech bude po struktuře AK ČR rozeslán argumentační materiál pro využití ke komunikaci s médii a veřejností. Nutno stanovit jednotný slogan, využití státních vlajek, vlastní tvořivost – jako identifikace samotné akce zemědělců.
Akce jsou sice v přípravách, ale stále jsme připraveni s vládou jednat o změnách.
Po akci dne 23. 5. se členové širšího KŠ AK ČR opětovně sejdou, situace se vyhodnotí a bude stanoven další postup. V případě neúspěchu jsme připraveni na opakování a stupňování aktivit ve stejné podobě.
Potud zpráva.
Nejde o jednorázovou akci, akce se budou opakovat a stupňovat.
Stanovenou prioritou je zvrácení rozhodnutí vlády o zrušení zelené nafty a uvalení daně na tiché víno.
Nezbytné je založit na krajské úrovni štáby, které budou koordinovat přípravné práce.
V nejbližších dnech bude po struktuře AK ČR rozeslán argumentační materiál pro využití ke komunikaci s médii a veřejností. Nutno stanovit jednotný slogan, využití státních vlajek, vlastní tvořivost – jako identifikace samotné akce zemědělců.
Akce jsou sice v přípravách, ale stále jsme připraveni s vládou jednat o změnách.
Po akci dne 23. 5. se členové širšího KŠ AK ČR opětovně sejdou, situace se vyhodnotí a bude stanoven další postup. V případě neúspěchu jsme připraveni na opakování a stupňování aktivit ve stejné podobě.
Potud zpráva.
Desetiletí propadu
O tom, že se nejedná o drobné, ale o existenci, nasvědčují pravidelné oficiální statistiky. Jak před měsícem informovala analytička ČSÚ Drahomíra Dubská, loňský schodek zahraničního obchodu s potravinami a nápoji činil 37 miliard korun. O tolik se toho víc dovezlo, než vyvezlo. Rekord je 40 miliard, jsme tedy blízko. Nejvíc to odnesla živočišná výroba: Za roky 2000 až 2011 stoupl „masný“ import ze zemí unie devětkrát (hovězího masa desetkrát, vepřového skoro patnáctkrát). Stavy skotu klesly o šestinu, prasat o polovinu, drůbeže o třetinu. Celá živočišná produkce byla loni o deset miliard nižší než roku 2000. O práci přišlo 82 tisíc lidí. „Práce nebo láce – to je oč tu běží. Výrazně deficitní potravinová bilance tento problém jen obnažila,“ uzavírá Dubská.
Konference ve Zlíně
Hrůzy současnosti nejsou nutné, zemědělství může být velice výnosný obor. S tímto dojmem jsem odcházel z jiné události, z mezinárodní konference o zemědělství pro příští dvacetiletí, která proběhla v prostorách Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Uspořádala ji Československá společnost pro moderní zemědělství (založena 1960), jejíž nejvýznamnější postavou je docent František Čuba. Pán v letech, jako předseda legendárního JZD Slušovice vypadal jinak, ale stále je plný energie. Dvouhodinové vystoupení, které přednesl spolu se svým tradičním spolupracovníkem docentem Josefem Hurtou, shrnulo úvahy posledních let. Podívejme se na ně.
Kde jsou peníze?
České zemědělství je vyčerpané a zastaralé, nemá prostředky na obnovu venkova, říká docent Čuba. Ze 13 hodnocených ukazatelů EU je české zemědělství negativně hodnoceno v 11 ukazatelích. Prioritní je proto nalezení zdrojů pro přežití a rozvoj, bez peněz je renovace zemědělství nereálná.
Zemědělci se musí orientovat na jiné priority než dosud - hledat peníze nikoliv v prvovýrobě, kde nejsou, ale tam, kde jsou. Dotace? Ne. Úspěšné hospodaření se musí opírat o konstrukci odolného a silného podnikatelského seskupení, které se může stát partnerem globalizovaným firmám. Bude založeno na využití intelektualizovaných služeb v odvětvích, které dřív patřily k zemědělství, ve zkrácení cest ke spotřebiteli, soustředění na produkty, o které má spotřebitel zájem, ve vytváření podnikatelských celků, které jsou odolné globalizačnímu tlaku, ve využití všech zdrojů, které v zemědělství existují.
Dříve se řešily všechny problémy ještě větší velkovýrobou, hledáním úspor z množství. V posledním desetiletí jsme svědky opačného procesu - menší podniky se vydělují z velkých celků. Dnes je v Česku 45 tisíc podniků s průměrnou výměrou 79 ha, ty nemají síly realizovat velké zemědělské programy. Tento proces nelze zvrátit, musí se s tím počítat. Lze jej využít k zaměření na široký rozsah výrobků a speciality. Zaměřit se na optimální velikost podniků - ani malé, ani supervelké. Umožňuje to orientovat se na trend, kterým je výroba v místě spotřeby.
Intelektualizované služby
Podnikatelsky nejnadějnější jsou intelektualizované služby, nazývané také službami intenzívních znalostí. Největší zdroje zisku jsou v nových poznatcích, ale ze všech zdrojů, nejen z výzkumáků a nejen z domácích. Potřebujeme specializované útvary odborníků, kteří nedělají nic jiného, vyhledávají a zpřístupňují tyto poznatky a nabízejí je k využití. Vedle obrovského každodenního přílivu nových patentů je třeba vyhledávat i nejrůznější nepatentované nápady, zlepšení, nové způsoby řízení a aktivizace lidí, ale také způsoby financování a obchodování.
Čuba připomněl zkušenost AK Slušovice a jejího systému KSL. Vzniklo to ze zkratky Kukuřice Slušovice Limagen. Systém AKL nabízel, že zvedne výnos kukuřice o 20 procent. Pokud se to nepodaří, je to zadarmo. Platby plynou jen z toho, co je nad 20 procent - z toho dostal AKL polovinu.
Je zřejmé, že takové služby jsou nesmírně výnosné, přesto teď nejsou rozvíjeny. Podniky bědují, že nemají peníze, ale nezajímají se, jak je získat. K tomu, aby byl tento typ podnikání výnosný, je třeba, aby lidé měli informace k dispozici a zároveň byli aktivizováni k tomu, že se budou těmito informacemi zabývat. To chybí, lidé nemají informace a nejsou ani aktivizováni, aby se novými informacemi zabývali.
Informace
Ve Slušovicích byl uplatňován ucelený systém práce s informacemi. Existoval samostatný útvar VTI, který studoval zprávy ze služebních cest, konferencí, výstav, kontaktů se zastupitelskými úřady, z vědecké databáze v USA a další. Rozesílal je do sborníků - stručně řídícím odborníkům, podrobně specialistům.
Střediska VTI by měl financovat stát - je to podobná funkce jako vzdělávání - a informace poskytovat zemědělským podnikům, navrhuje docent František Čuba.
Vedle toho by mělo docházet také k zakládání organizačních jednotek, které budou tato poznatky shromažďovat na podnikatelském základě, a nutit k jejich využívání. To je základ nové ekonomiky.
Musí to být autoritativní – zakladateli musí být úspěšné podniky, vysoké školy, osobnosti, zdůrazňuje dále Čuba.
Připomněl úvahy o zakoupení Šlajsnerovy farmy v Kanadě na hranicích s USA. Věnovala by se sběru poznatků, vzniklo by tam výcvikové středisko manažerů a odehrávaly by se tam nákupy moderních věcí v Kanadě. Po čase by mohla organizovat i stáže našich zemědělců v USA a Kanadě. Dosud to pan Šlajsner zabezpečoval pro dánské zemědělce a další země. Projekt se bohužel neuskutečnil.
Voda
Existuje množství výdělečných aktivit, které jsou dnešními zemědělskými podniky opomíjeny. Třeba prodej vody, květin, kompostu, hospodaření s odpady, energie, léčivé byliny, přidružené výroby. Je nezbytné chopit se všech příležitostí, které jsou zejména v oborech dříve patřících k zemědělství.
Třeba právě obchodem s vodou by se měli zabývat zemědělci - mají k tomu blízko. Může jít o značné finanční objemy - připomeňme evropské dotace na čistírny. V USA považují za jednu z podmínek stability zemědělství hospodaření s vodou. Budování rezervoárů, studen, zásob pro nepříznivá období. U studny může být samoobslužná plnička pro občany, dále provoz balené vody a prodej napřímo, do supermarketů, nebo rozvoz do domácností. Pokud to zemědělské podniky zvládnou, mohou se pustit i do limonád.
Prodej květin byl také opuštěn zcela zbytečně. Údajně je to nákladné a ztrátové, nemáme skleníky. Nemáme, ale měli jsme, a opustili jsme je. Také prý nejsou odborníci - ale školy jsou.
Odpady
V zemědělské výrobě vzniká i produkce nižší kvality, například zmoklé obilí nebo seno zplesniví. Zatím to nikdo systémově neřešil, co s tím. Lze je však využít jako surovinu do bioplynky.
Sláma je stejně hodnotný zemědělský výrobek jako obilí, pokud se správně využije. Tuna slámy se prodává za 800 korun, ale při spalování vydá tuna slámy stejně energie jako 260 litrů LTO, které by stály 2000 korun. Ročně se vyprodukuje 4,8 milionů tun slámy, ale využije se jen část. Kdyby se nevyužily jen dvě pětiny a kalkulovali bychom to jako palivo, jedná se o ztrátu 3,8 miliardy korun. Běžnější však je, že s odpady se moc nepočítá, i nekvalitní krmiva se zkrmují a způsobují pokles živočišné produkce.
Zemědělský podnik by měl mít útvar pro odpady, budovat zpracovny (spalovna, biplyn) a odpady i vykupovat. Je tam příležitost v souhrnném rozsahu 4,8 miliardy korun ročně.
Energie
Budoucnost zemědělských podniků je tedy také ve výrobě energie včetně pohonných hmot (bionafty MEŘO nebo bioetanolu). S odpady to může být i opačně. Třeba při výrobě bioetanolu vzniká velké množství odpadů, které lze využít na krmné účely (na litr bioetanolu připadá kilogram výpalků).
Bioplynové stanice už mají tržby 3,3 miliardy korun ročně, ale teplo z výroby elektřiny jde do vzduchu. Stát by měl stanovit, že dobrou cenu za elektřinu lze vyplatit jen tam, kde využijí i teplo.
Zemědělství si může vyrobit pohonné hmoty samo, v zemi je 714 tisíc tun hektarů neobdělané půdy, stačilo by 100 tisíc hektarů na plnou soběstačnost zemědělských podniků. Pak by nepotřebovali dotovanou Zelenou naftu.
Potraviny
V současnosti jsou v ČR konzumovány potraviny nekvalitní až závadné. Kvalita potravin přitom nejvíc ovlivňuje cenu výrobků a má největší vliv na překonání konkurence.
Zatím se dodává průměrná kvalita do supermarketů pro masového spotřebitele s nižšími příjmy. Z toho vzniká neviditelný nátlak na výrobu právě té průměrné kvality. Vyšší kvalitu je proto třeba prosazovat ve zcela jiném modelu. Prvním prvkem je motivace zemědělců a potravinářů, aby si kvalitu hlídali sami. V mnoha zemních to existuje, protože špatná kvalita jednoho výrobce odradí kupující a poškodí prodeje celému oboru.
Proto se musí vytvořit úseky s vysoce kvalitním zbožím, kde výrobcům na dodržení standardů záleží. Tento systém by byl spojen s dovozem a prodejem do bytu, takže by to byla jasná protiváha supermarketu. Mohli by podávat za vyšší ceny, což však lze jen u výrobků vyšší kvality. Pokud se podaří část prvovýroby zpracovat na výrobky vyšší kvality a za vyšší ceny, nebo nabídnout výběrové maso, zvedne to průměrnou cenu a marži výrobců.
Zkrácení cest mezi zemědělcem a spotřebitelem
Zemědělci musí dostat zpět služby, které se postavily mezi ně. Potřebují vlastní tržiště, která budou otevřena denně, krytá, s parkovištěm. Musí tam být základní produkty i speciality, špičkové výrobky, produkce, která jinde není.
Může mít i další funkce, počínaje výměnou zboží mezi dalšími tržišti. Poradny, které budou inspirovat zemědělce, co na trhu chybí. Krátce, tržiště může fungovat jako významné centrum pro prodej výrobků a tržeb různých kategorií.
Potraviny je třeba vyrábět především v místě spotřeby – budou čerstvé, ušetří náklady na dopravu. Tržiště tak mohou být základem pro klastry pro místní poptávku, kde budou i výrobci jídel, do restaurací, škol i domácností. Pro taková tržiště je optimální shluk 5 tisíc spotřebitelů. Na to lze navázat prodej i balené vody a podobně. Tržby se mohou pohybovat kolem 200 milionů korun ročně.
Přímý kontakt se spotřebitelem umožní vyrábět to, co spotřebitelé požadují - víc zeleniny, ryb, luštěnin, rostlinný olejů.
Levná energie
Proč chybí zelenina? Chyběla levná energie na vytápění skleníků, ale dnes už tu jsou bioplynky, které vypouštějí teplo do vzduchu. To volá po využití. Potřebujeme 1,5 milionu tun zeleniny, polovinu čerstvé, což nabízí tržby 15 miliard korun ročně.
K tomu je zapotřebí 2 tisíce hektarů skleníků. Skleníky nové generace stojí 1 milion EUR za hektar. Výroba skleníků se může stát dalším dobrým výrobním programem - i s výměníky tepla. Zeleninu lze pěstovat také na intenzívních polních plochách, v pařeništní velkovýrobě.
Zajímavá může být rovněž výroba ryb, kterých na trhu chybí 87 tisíc tun. Polovina tržní produkce dnes pochází z akvakultury, z chovu v kontrolovaném prostředí. V Česku je množství opuštěných stájí, které by se daly využít jako zateplené nádrže pro chov speciálních mořských ryb, vyšlechtěných v Izraeli.
Úvahy o nákladech energie musí předcházet i kalkulaci, jak nejvhodněji zpracovávat půdu na poli. Vyplatí se orba? Vynese tolik jako spotřebovaná nafta? To si vynutí bezorebné postupy a netradiční formy úzkých polí se zpevněnými okraji pro pojezd rychlých zemědělských strojů.
Příští dvacetiletí
Zemědělství neperspektivní obor. Musí se jej však ujmout silné koncernové podniky, které jsou rovnocenným partnerem globalizovaným firmám. V jednom kraji by měl být aspoň jeden, který zapojí menší výrobce prostřednictvím ovládací smlouvy a smlouvy o převzetí určitého výrobního programu. Tak vzniknou realizační podniky s kapitálovou účastí. Takových specializovaných realizačních podniků může být 50 až 60. Koncern může začít i v menším měřítku a ovládnout především obchod. Bude také pronajímat pozemky a poskytovat i materiály a služby. Zemědělce nesmí nikdo nutit, musí se sami rozhodnout. Nyní jsme byli svědky prudkého propadu hrubé zemědělské produkce v ČR. V přepočtu na stálé ceny roku 1989 je to pokles ze 109 miliard korun na 69 miliard korun. Potenciál je však 200 miliard korun, uzavřel výklad zdánlivě z jiného světa František Čuba.
O tom, že se nejedná o drobné, ale o existenci, nasvědčují pravidelné oficiální statistiky. Jak před měsícem informovala analytička ČSÚ Drahomíra Dubská, loňský schodek zahraničního obchodu s potravinami a nápoji činil 37 miliard korun. O tolik se toho víc dovezlo, než vyvezlo. Rekord je 40 miliard, jsme tedy blízko. Nejvíc to odnesla živočišná výroba: Za roky 2000 až 2011 stoupl „masný“ import ze zemí unie devětkrát (hovězího masa desetkrát, vepřového skoro patnáctkrát). Stavy skotu klesly o šestinu, prasat o polovinu, drůbeže o třetinu. Celá živočišná produkce byla loni o deset miliard nižší než roku 2000. O práci přišlo 82 tisíc lidí. „Práce nebo láce – to je oč tu běží. Výrazně deficitní potravinová bilance tento problém jen obnažila,“ uzavírá Dubská.
Konference ve Zlíně
Hrůzy současnosti nejsou nutné, zemědělství může být velice výnosný obor. S tímto dojmem jsem odcházel z jiné události, z mezinárodní konference o zemědělství pro příští dvacetiletí, která proběhla v prostorách Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Uspořádala ji Československá společnost pro moderní zemědělství (založena 1960), jejíž nejvýznamnější postavou je docent František Čuba. Pán v letech, jako předseda legendárního JZD Slušovice vypadal jinak, ale stále je plný energie. Dvouhodinové vystoupení, které přednesl spolu se svým tradičním spolupracovníkem docentem Josefem Hurtou, shrnulo úvahy posledních let. Podívejme se na ně.
Kde jsou peníze?
České zemědělství je vyčerpané a zastaralé, nemá prostředky na obnovu venkova, říká docent Čuba. Ze 13 hodnocených ukazatelů EU je české zemědělství negativně hodnoceno v 11 ukazatelích. Prioritní je proto nalezení zdrojů pro přežití a rozvoj, bez peněz je renovace zemědělství nereálná.
Zemědělci se musí orientovat na jiné priority než dosud - hledat peníze nikoliv v prvovýrobě, kde nejsou, ale tam, kde jsou. Dotace? Ne. Úspěšné hospodaření se musí opírat o konstrukci odolného a silného podnikatelského seskupení, které se může stát partnerem globalizovaným firmám. Bude založeno na využití intelektualizovaných služeb v odvětvích, které dřív patřily k zemědělství, ve zkrácení cest ke spotřebiteli, soustředění na produkty, o které má spotřebitel zájem, ve vytváření podnikatelských celků, které jsou odolné globalizačnímu tlaku, ve využití všech zdrojů, které v zemědělství existují.
Dříve se řešily všechny problémy ještě větší velkovýrobou, hledáním úspor z množství. V posledním desetiletí jsme svědky opačného procesu - menší podniky se vydělují z velkých celků. Dnes je v Česku 45 tisíc podniků s průměrnou výměrou 79 ha, ty nemají síly realizovat velké zemědělské programy. Tento proces nelze zvrátit, musí se s tím počítat. Lze jej využít k zaměření na široký rozsah výrobků a speciality. Zaměřit se na optimální velikost podniků - ani malé, ani supervelké. Umožňuje to orientovat se na trend, kterým je výroba v místě spotřeby.
Intelektualizované služby
Podnikatelsky nejnadějnější jsou intelektualizované služby, nazývané také službami intenzívních znalostí. Největší zdroje zisku jsou v nových poznatcích, ale ze všech zdrojů, nejen z výzkumáků a nejen z domácích. Potřebujeme specializované útvary odborníků, kteří nedělají nic jiného, vyhledávají a zpřístupňují tyto poznatky a nabízejí je k využití. Vedle obrovského každodenního přílivu nových patentů je třeba vyhledávat i nejrůznější nepatentované nápady, zlepšení, nové způsoby řízení a aktivizace lidí, ale také způsoby financování a obchodování.
Čuba připomněl zkušenost AK Slušovice a jejího systému KSL. Vzniklo to ze zkratky Kukuřice Slušovice Limagen. Systém AKL nabízel, že zvedne výnos kukuřice o 20 procent. Pokud se to nepodaří, je to zadarmo. Platby plynou jen z toho, co je nad 20 procent - z toho dostal AKL polovinu.
Je zřejmé, že takové služby jsou nesmírně výnosné, přesto teď nejsou rozvíjeny. Podniky bědují, že nemají peníze, ale nezajímají se, jak je získat. K tomu, aby byl tento typ podnikání výnosný, je třeba, aby lidé měli informace k dispozici a zároveň byli aktivizováni k tomu, že se budou těmito informacemi zabývat. To chybí, lidé nemají informace a nejsou ani aktivizováni, aby se novými informacemi zabývali.
Informace
Ve Slušovicích byl uplatňován ucelený systém práce s informacemi. Existoval samostatný útvar VTI, který studoval zprávy ze služebních cest, konferencí, výstav, kontaktů se zastupitelskými úřady, z vědecké databáze v USA a další. Rozesílal je do sborníků - stručně řídícím odborníkům, podrobně specialistům.
Střediska VTI by měl financovat stát - je to podobná funkce jako vzdělávání - a informace poskytovat zemědělským podnikům, navrhuje docent František Čuba.
Vedle toho by mělo docházet také k zakládání organizačních jednotek, které budou tato poznatky shromažďovat na podnikatelském základě, a nutit k jejich využívání. To je základ nové ekonomiky.
Musí to být autoritativní – zakladateli musí být úspěšné podniky, vysoké školy, osobnosti, zdůrazňuje dále Čuba.
Připomněl úvahy o zakoupení Šlajsnerovy farmy v Kanadě na hranicích s USA. Věnovala by se sběru poznatků, vzniklo by tam výcvikové středisko manažerů a odehrávaly by se tam nákupy moderních věcí v Kanadě. Po čase by mohla organizovat i stáže našich zemědělců v USA a Kanadě. Dosud to pan Šlajsner zabezpečoval pro dánské zemědělce a další země. Projekt se bohužel neuskutečnil.
Voda
Existuje množství výdělečných aktivit, které jsou dnešními zemědělskými podniky opomíjeny. Třeba prodej vody, květin, kompostu, hospodaření s odpady, energie, léčivé byliny, přidružené výroby. Je nezbytné chopit se všech příležitostí, které jsou zejména v oborech dříve patřících k zemědělství.
Třeba právě obchodem s vodou by se měli zabývat zemědělci - mají k tomu blízko. Může jít o značné finanční objemy - připomeňme evropské dotace na čistírny. V USA považují za jednu z podmínek stability zemědělství hospodaření s vodou. Budování rezervoárů, studen, zásob pro nepříznivá období. U studny může být samoobslužná plnička pro občany, dále provoz balené vody a prodej napřímo, do supermarketů, nebo rozvoz do domácností. Pokud to zemědělské podniky zvládnou, mohou se pustit i do limonád.
Prodej květin byl také opuštěn zcela zbytečně. Údajně je to nákladné a ztrátové, nemáme skleníky. Nemáme, ale měli jsme, a opustili jsme je. Také prý nejsou odborníci - ale školy jsou.
Odpady
V zemědělské výrobě vzniká i produkce nižší kvality, například zmoklé obilí nebo seno zplesniví. Zatím to nikdo systémově neřešil, co s tím. Lze je však využít jako surovinu do bioplynky.
Sláma je stejně hodnotný zemědělský výrobek jako obilí, pokud se správně využije. Tuna slámy se prodává za 800 korun, ale při spalování vydá tuna slámy stejně energie jako 260 litrů LTO, které by stály 2000 korun. Ročně se vyprodukuje 4,8 milionů tun slámy, ale využije se jen část. Kdyby se nevyužily jen dvě pětiny a kalkulovali bychom to jako palivo, jedná se o ztrátu 3,8 miliardy korun. Běžnější však je, že s odpady se moc nepočítá, i nekvalitní krmiva se zkrmují a způsobují pokles živočišné produkce.
Zemědělský podnik by měl mít útvar pro odpady, budovat zpracovny (spalovna, biplyn) a odpady i vykupovat. Je tam příležitost v souhrnném rozsahu 4,8 miliardy korun ročně.
Energie
Budoucnost zemědělských podniků je tedy také ve výrobě energie včetně pohonných hmot (bionafty MEŘO nebo bioetanolu). S odpady to může být i opačně. Třeba při výrobě bioetanolu vzniká velké množství odpadů, které lze využít na krmné účely (na litr bioetanolu připadá kilogram výpalků).
Bioplynové stanice už mají tržby 3,3 miliardy korun ročně, ale teplo z výroby elektřiny jde do vzduchu. Stát by měl stanovit, že dobrou cenu za elektřinu lze vyplatit jen tam, kde využijí i teplo.
Zemědělství si může vyrobit pohonné hmoty samo, v zemi je 714 tisíc tun hektarů neobdělané půdy, stačilo by 100 tisíc hektarů na plnou soběstačnost zemědělských podniků. Pak by nepotřebovali dotovanou Zelenou naftu.
Potraviny
V současnosti jsou v ČR konzumovány potraviny nekvalitní až závadné. Kvalita potravin přitom nejvíc ovlivňuje cenu výrobků a má největší vliv na překonání konkurence.
Zatím se dodává průměrná kvalita do supermarketů pro masového spotřebitele s nižšími příjmy. Z toho vzniká neviditelný nátlak na výrobu právě té průměrné kvality. Vyšší kvalitu je proto třeba prosazovat ve zcela jiném modelu. Prvním prvkem je motivace zemědělců a potravinářů, aby si kvalitu hlídali sami. V mnoha zemních to existuje, protože špatná kvalita jednoho výrobce odradí kupující a poškodí prodeje celému oboru.
Proto se musí vytvořit úseky s vysoce kvalitním zbožím, kde výrobcům na dodržení standardů záleží. Tento systém by byl spojen s dovozem a prodejem do bytu, takže by to byla jasná protiváha supermarketu. Mohli by podávat za vyšší ceny, což však lze jen u výrobků vyšší kvality. Pokud se podaří část prvovýroby zpracovat na výrobky vyšší kvality a za vyšší ceny, nebo nabídnout výběrové maso, zvedne to průměrnou cenu a marži výrobců.
Zkrácení cest mezi zemědělcem a spotřebitelem
Zemědělci musí dostat zpět služby, které se postavily mezi ně. Potřebují vlastní tržiště, která budou otevřena denně, krytá, s parkovištěm. Musí tam být základní produkty i speciality, špičkové výrobky, produkce, která jinde není.
Může mít i další funkce, počínaje výměnou zboží mezi dalšími tržišti. Poradny, které budou inspirovat zemědělce, co na trhu chybí. Krátce, tržiště může fungovat jako významné centrum pro prodej výrobků a tržeb různých kategorií.
Potraviny je třeba vyrábět především v místě spotřeby – budou čerstvé, ušetří náklady na dopravu. Tržiště tak mohou být základem pro klastry pro místní poptávku, kde budou i výrobci jídel, do restaurací, škol i domácností. Pro taková tržiště je optimální shluk 5 tisíc spotřebitelů. Na to lze navázat prodej i balené vody a podobně. Tržby se mohou pohybovat kolem 200 milionů korun ročně.
Přímý kontakt se spotřebitelem umožní vyrábět to, co spotřebitelé požadují - víc zeleniny, ryb, luštěnin, rostlinný olejů.
Levná energie
Proč chybí zelenina? Chyběla levná energie na vytápění skleníků, ale dnes už tu jsou bioplynky, které vypouštějí teplo do vzduchu. To volá po využití. Potřebujeme 1,5 milionu tun zeleniny, polovinu čerstvé, což nabízí tržby 15 miliard korun ročně.
K tomu je zapotřebí 2 tisíce hektarů skleníků. Skleníky nové generace stojí 1 milion EUR za hektar. Výroba skleníků se může stát dalším dobrým výrobním programem - i s výměníky tepla. Zeleninu lze pěstovat také na intenzívních polních plochách, v pařeništní velkovýrobě.
Zajímavá může být rovněž výroba ryb, kterých na trhu chybí 87 tisíc tun. Polovina tržní produkce dnes pochází z akvakultury, z chovu v kontrolovaném prostředí. V Česku je množství opuštěných stájí, které by se daly využít jako zateplené nádrže pro chov speciálních mořských ryb, vyšlechtěných v Izraeli.
Úvahy o nákladech energie musí předcházet i kalkulaci, jak nejvhodněji zpracovávat půdu na poli. Vyplatí se orba? Vynese tolik jako spotřebovaná nafta? To si vynutí bezorebné postupy a netradiční formy úzkých polí se zpevněnými okraji pro pojezd rychlých zemědělských strojů.
Příští dvacetiletí
Zemědělství neperspektivní obor. Musí se jej však ujmout silné koncernové podniky, které jsou rovnocenným partnerem globalizovaným firmám. V jednom kraji by měl být aspoň jeden, který zapojí menší výrobce prostřednictvím ovládací smlouvy a smlouvy o převzetí určitého výrobního programu. Tak vzniknou realizační podniky s kapitálovou účastí. Takových specializovaných realizačních podniků může být 50 až 60. Koncern může začít i v menším měřítku a ovládnout především obchod. Bude také pronajímat pozemky a poskytovat i materiály a služby. Zemědělce nesmí nikdo nutit, musí se sami rozhodnout. Nyní jsme byli svědky prudkého propadu hrubé zemědělské produkce v ČR. V přepočtu na stálé ceny roku 1989 je to pokles ze 109 miliard korun na 69 miliard korun. Potenciál je však 200 miliard korun, uzavřel výklad zdánlivě z jiného světa František Čuba.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
