Těžko lze uvěřit, že by to dělal jen tak z dobré vůle, a stejně jako na přípravě zákona o registrovaném partnerství se jistě i na tomto podíleli zástupci gay a lesbické menšiny. Moc práci si se zákonem nedali, má tak zřejmě znamenat „jen“ výkop do dlouhodobé diskuse o tomto sporném tématu, stejně jako dlouhá byla debata o registrovaném partnerství. Pojďme se do ní tedy pustit.

Dvě úrovně sporu

O co v Paroubkově návrhu jde? Podle důvodové zprávy je cílem „postavit na roveň vztah osvojence a osvojitele tam, kde je nezletilé dítě osvojováno osobami stejného pohlaví, také z důvodů majetkových.“ Podle předkladatele by totiž bylo „diskriminační, aby takové dítě nepožívalo stejné právní ochrany jako dítě, jež má být osvojeno osobami různého pohlaví.“

Celá věc má minimálně dvě úrovně – morální (hodnotovou) a právní, které se však, ač to Paroubek v návrhu nepředpokládá, také prolínají. V prvním případě je spor veden o to, zda je taková péče o dítě prospěšná. Paroubek sice argumentuje, že zkušenosti s oběma typy osvojení jsou jednoznačně pozitivní, musí si však být vědom, že absence mužského či ženského vzoru na dítě jednoznačně vliv mít bude a je otázka, zda takový stav bude pro dítě prospěšný. S úspěchem o tom lze pochybovat. Navíc, právě tímto parametrem dochází k prolnutí hodnotového a právního aspektu celé věci. Zákon o rodině 94/1963 Sb. totiž v § 64, odstavci 1 a § 65, odstavci 2 stanoví, že „osvojení má být ku prospěchu dítěte a společnosti.“ Tuto věc Paroubek v důvodové zprávě nijak neřeší (otázka je, zda jen proto, že nechce, nebo pro to nemá dostatek jeho názoru konvenujících argumentů), a již jen z tohoto důvodu působí jeho novela jako nepřipravená, a tudíž předčasná.