Postupovali stejně „tajnosnubně“ a vyvolali stejnou nevoli  jako v r.2001 jejich předchůdci při sloučení Finanční policie (FIPO)  a Úřadu pro odhalování finanční kriminality a ochrany státu (ÚFKOS), které se pak v r. 2003 spojily se Službou pro odhalování korupce (SPOK) do dnešního Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK), známému jako protikorupční policie. Také tehdy pár policistů odešlo; není zcela jisté, zda jich bylo škoda.

Je před krajskými a senátními volbami, proto se některým politikům zdá dobrá každá příležitost k špinění koaličního partnera, jenž se za pár týdnů stane úhlavním nepřítelem ve volební pranici. Jako kopací míč se hodí i policie, přestože jsou dobré důvody proto, aby ji politici do svých šarvátek nezatahovali: zajišťuje přece bezpečnost všech, ne jen stoupenců jedné politické strany. Příležitosti se chopil Andrej Babiš, který  spustil vodopád demagogických řečí o likvidaci jediného dobře fungujícího policejního útvaru a jeho šéfa, jenž se nebojí politiků. Sekunduje mu ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který hrozí resignací. Hlučně se ozývá olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se dožaduje, aby Tomáš Tuhý záměr na reorganizaci s ním znova projednal, a to i za účasti vrchních státních zástupců, kteří ovšem instančně nejsou pro policejního prezidenta přiměřenými partnery. Naproti  tomu Bohuslav Sobotka s ministrem vnitra Milanem Chovancem obviňují Andreje Babiše ze snahy o zpolitizování policie a její destabilizaci. Vyjadřují policejnímu prezidentovi podporu, zdůrazňujíce jeho kompetenci a nezávislost. Ministr vnitra si přesto  ponechal zadní vrátka: souhlas s reorganizací dosud nepodepsal a čeká na výsledek zadané analýzy. Uklidňující hlas zazněl od předsedy lidovců Pavla Bělobrádka, který brojí proti politizaci odborného problému a připouští možnost pokračování Sobotkovy vlády s podporou opozičních poslanců, i kdyby  hnutí ANO odešlo z koalice.

Situaci zdramatizoval sám Robert Šlachta hysterickým rozhodnutím o odchodu ze služebního poměru. Učinil tak, ač ho k tomu nikdo nevybídl, ač byl ujištěn, že ve velitelské struktuře nového útvaru pro něj bude dost místa,  a musel by být osloven v nabídkovém řízení na obsazení funkcí jeho ředitele  a náměstků. Prostě podlehl sebestředné představě, že reorganizace se dělá kvůli němu. Jistě by mu nikdo nezazlíval, kdyby odešel, až by se později ukázalo, že slíbené uplatnění v nové struktuře nenalezne, ale zatím je  jeho krok ukvapený.

O tom, že by se spustila složitá reorganizace na úrovni celostátních policejních útvarů kvůli vypuzení jednoho kontroverzního velitele, si dovoluji pochybovat. Občas se stane, že některý policejní šéf upadne v nemilost, stane se obtížným, ale jeho vypuzení standardními postupy je kvůli nastavení pravidel ve  služebním zákonu nemožné. V minulosti byly proti takovým „potížistům“ použity různé úskoky, jež je odstranily z jejich postavení, aniž by se kvůli tomu bouraly jejich útvary. Jistě by se našel i vhodný postup, jak vypudit Roberta Šlachtu bez reorganizace policie, kdyby nešlo o nic více než o jeho osobu. Když se Tomáš Tuhý dokázal zbavit zlínských policejních bossů Bedřicha Koutného a Jaroslava Vaňka, jistě by si poradil i s Robertem Šlachtou.

Do hry se zapojili novináři Babišových novin a různí jiní komentátoři, vesměs plačící nad odchodem Roberta Šlachty a domnělým zastavením vyšetřování kauz, na nichž pracuje ÚOOZ.  Mezi nimi zanikl hlas bývalého policejního prezidenta, karlovarského krajského policejního ředitele Oldřicha Tomáška, který ve vystoupení v Událostech, komentářích ČT dne 10.června 2016 rozhodnutí Tomáše Tuhého oddémonizoval a v podstatě vzkázal politikům a státním zástupcům, že reorganizace se týká jen malé části policejního sboru, spadá do pravomoci policejního prezidenta,  je potřebná a oni se nemají plést do věcí, které nespadají do jejich kompetence.