Před soud předstoupili svědci, navržení obhajobou. Jako první manželský pár přátel obž. Artura Žilina, kteří svědčili, že v den spáchání žalovaného trestného činu jej navštívili v jeho obydlí, kde se zotavoval z následků otřesu mozku. Při jejich výslechu se opět  uplatnil vliv jedenáctého přikázání „mne neoblafneš“ na myšlení předsedy senátu. Svědci se museli vypořádat se sítí všetečných otázek,  do jejichž odpovědí by se zcela jistě zapletli, pokud by lhali. Každý z manželů byl samozřejmě vyslýchán samostatně, což soudci Koudelovi umožnilo jejich odpovědi mezi sebou porovnávat a případně je zpochybnit dalším dotazováním. Svědci byli v obtížném postavení, protože od popisovaného děje uplynuly více než tři roky a požadovalo se po nich vysvětlení každé nejasnosti a zdůvodnění, proč si pamatují datum kritické události, ale jiné děje nedokázali datovat tak přesně nebo na ně vůbec zapomněli.

Soudce Radomír Koudela vede výslechy přímo virtuozně, až dotěrně. Nejsem si ale jist, zda je  stejně horlivý při všech výsleších bez rozdílu. Až se z odůvodnění rozsudku dovíme, do jaké míry svědkům uvěřil, budeme vědět, jak hluboko má v mysli zakotvenou zásadu in dubio pro reo.

Obhajoba očekávala, že zlatým hřebem programu bude výslech kriminalisty, bývalého příslušníka Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, který měl vyšetřovatelům případu sdělit, že jednoho z obžalovaných najal pro účast na únosu pošk. Pavla Buráně organizátor známé totožnosti. Před soudem ho  označil za „velkou rybu“ kriminálního prostředí. Obhájci by samozřejmě rádi věděli, jak se k této informaci dostal. Opakovalo se pak něco podobného, co jsem nedávno popsal ve zprávě  o výslechu vyšetřovatele v  hlavním líčení u Městského soudu v Brně : oba vyslýchaní mají zřejmě potíže s pamětí. Žádná použitelná informace z výslechu nevzešla.