Vystoupení svědků ve štvanici na soudce Roberta Fremra ukazuje, že soudce může svým rozhodováním vyvolat na duších svých obětí jizvy, jež bolí ještě po desetiletích. Samozřejmě v tom není sám: „vaří“ se surovin, jež mu v obžalobě připraví žalobce, ale postižení si jejich podíl na svém trápení obyčejně neuvědomují. Odsouzení prostě vnímají křivdy – ať skutečné nebo domnělé- úkorně a trápí se jimi mnohdy až do konce života a na jejich původce vzpomínají s pocitem ukřivděnosti.
Sledoval jsem tísnivé prožitky obviněných v řadě trestních případů a měl jsem příležitost sledovat výkony řady žalobců a soudců. Sdílení viditelného utrpení je nepříjemné a je důvodem zarputilosti, s kterou se vracím k některým případům, soudcům či žalobcům.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
Na CNN jste tvrdil, že Ukrajina již nerostné suroviny, které jsou na jejím území nevlastní, že je vlastní někdo jiný. Jak to víte? Myslíte, že tak na USA šije nějakou boudu, a proto došlo i k vyhrocení oné schůzky, kde se měla smlouva podepsat? A kdo je tedy podle vás vlastní?
Druhý pohled Petra Hampla
