Stejnou povahu měly také jeho úvahy o účelnosti ustavení soudcovské samosprávy, o problémech se srozumitelností práva a o kárném řízení. Ke cti moderátora musím přípustit, že se nepokusil vyvésti jej z rozvážné polohy k bulvárnosti.

Nicméně v přístupu Josefa Baxy k soudcovské samosprávě a kárnému řízení je díky jejich spojitosti skryto čertovo kopýtko možné odlišnosti pohledu zevnitř soudcovské komunity a zvenčí. V pořadu zmíněná obava ministra spravedlnosti Roberta Pelikána ze „zapouzdření“ justice není lichá, neboť tento sklon se projevuje již dnes, a to právě v přístupu ke kárnému řízení.

Soudci ani státní zástupci neplanou nadšením při představě, že by se měl zostřit režim kárného řízení. Dali to dosti hlasitě najevo ve vyjádřeních k vládnímu návrhu zákona o státním zastupitelství. Předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová považuje navrhované změny za nesystémové a hlavní problém současného systému spatřuje v nečinnosti kárných žalobců.

Josef Baxa projevil se současným stavem kárného řízení uspokojení. Zejména oceňuje vyváženost kárných senátů, v nichž kromě soudců zasedají i příslušníci jiných právnických profesí. Pochlubil se i počty vyřízených kárných žalob v období od r.2008 do konce r.2014 a zmínil se, že mimo kárné řízení v daném období přibližně 30 soudců resignovalo na mandát, protože pochopili, že neunesou nároky profese. Kárných žalob na soudce bylo v uvedeném období podáno 173. Postih potkal jen 67 kárně obžalovaných, z toho jeden z nich přišel o talár. Kárným žalobám čelilo 54 státních zástupců. Postih dopadl jen na 33 provinilců, z nichž dva byli zbaveni funkce a v deseti případech se soud spokojil s pouhým projednáním věci. Tresty byly vesměs mírné až nicotné. Hlavní příčinou žalob byly průtahy v řízení. Nic nenasvědčuje tomu, že by panu předsedovi Nejvyššího správního soudu připadaly počty žalob a uložených postihů nedostatečné.