V článcích Skandál v Kabelíkově 1-2, Deus ex machina v Kabelíkově a Závěrečné řeči v Kabelíkově 1-3, které jsou zatím dostupné na mém bloggu a na webu Chamurappi z.s., jsem se pokusil přiblížit čtenářům obsah závěrečných řečí žalobce a obhájců obžalovaných. V souhrnu obsahují takovou spoustu informací, že se v nich lze snadno ztratit a přehlédnout důležité souvislosti (platí nejen pro veřejnost, ale i pro soud).

Přiznám se, že jako laik vidím některé věci úplně jinak než žalobce a troufám si své pochybnosti zveřejnit.

Určující souvislostí příběhu je souběh s „velkou daňovou kauzou“, vedenou u Krajského soudu v Brně od března r. 2016 senátem Aleše Novotného proti SAZ jako obžalovanému č.1 a původně 14 spoluobžalovaným ( z nichž jeden nedávno zemřel), z nichž dva mají postavení spolupracujících obviněných (čili za pomoc při usvědčování si pořídili shovívavé zacházení). Zjednodušeně řečeno podle žalobce obžalovaní dováželi ze zahraničí prostřednictvím rakouské firmy P.P.S. a brněnského Ecoll Investu pohonné hmoty, které rozprodávali prostřednictvím desítek „bílých koní“ a neodváděli daň z přidané hodnoty. Během 15 měsíců dovezli do ČR 409 milionů litrů pohonných hmot, které rozprodali prostřednictvím „bílých koní“ a jejich „pastevců“ a způsobili státu škodu krácením daní ve výši 2,5 miliardy Kč. Údajná zločinná činnost, kvůli které jsou SAZ & spol. stíháni senátem Michala Kabelíka, má sloužit k vyvinění SAZ ve výše zmíněné „velké daňové kauze“.

V jednom ze soudních rozhodnutí z poslední doby jsem četl, že ta obrovská suma měla být prospěchem SAZ, jako by armáda „bílých koní“ a 14 spoluobžalovaných pro něj pracovala dobrovolně, s láskou a hlavně zdarma. Je to maličkost, ale ilustruje myšlenkový přístup policejně-státnězástupcovsko-soudcovského účelového uskupení k panu obžalovanému.

Nezmiňovanou částí příběhu je zjevná bezmoc státního aparátu proti daňovým podvodům. Hranice překročilo přibližně 10.000 cisteren, které od vstupu na naše území sledovala Celní správa České republiky, někdy i Policie ČR, až do převzetí konečným příjemcem. Odběrateli byly výlučně společnosti, které měly k nákupu pohonných hmot úřední oprávnění Celní správy a potvrzení finančního úřadu o bezdlužnosti. Jak mohly oprávnění získat, je pro mne po zhlédnutí defilé „bílých koní“ v soudní síni záhadou.