V tomto článku se dělím s čtenáři se střípky zážitků a úvah ze zajímavého soudního jednání. Ve středu 16. února 2020 vynesl senát zlínské pobočky Krajského soudu Brno předsedy Radomíra Koudely zprošťující rozsudek ve věci manželů Novotných, týraných trestními orgány od r. 2014, z toho tímto soudem od 20. července 2017. Obžalovaní měli brutálně vydírat veledlužníka Pavla Buráně s pomocí najatých zakuklenců. Předcházejícím rozsudkem ze 17. prosince 2019 je soud již podruhé obdařil  nepodmíněnými tresty, ač stejným rozsudkem pravomocně zprostil obžaloby údajné zakuklence, čímž navodil důkazní situaci násilí bez násilníků.

Vydírání bez vyděračů je zjevný nesmysl. Přesto pan soudce usoudil, že rozsudek musí vynést, ač se kvůli tomu cítil být nešťastný. Jak jsem se zmínil v článku „Kdo se má bát božích mlýnů“, Vrchní soud v Olomouci nenalezl pro jeho přístup k důkazní situaci pochopení, rozsudek zrušil a věc mu vrátil k novému projednání ve změněném složení senátu s odůvodněním, jež z argumentace rozsudku nenechalo kámen na kameni. Předseda senátu přesto neopomněl upozornit, že trvá na správnosti svého hodnocení dokazování, pouze se podřizuje závaznému názoru odvolacího soudu. Při té příležitosti utrousil, že četl článek „Kdo se má bát božích mlýnů“.

Radomír Koudela je chytrý soudce, který vede svižně jednání a provádí brilantně dokazování. Předvedl to ostatně i při hlavním jednání dne 16. února 2022, kdy dokázal do 11:30 přesoudit celou kauzu a po půlhodinové přestávce vyhlásit zprošťující rozsudek. Právě proto mě zaráží rozpor mezi „sprchou“ vyslanou na rozsudek ze 17. prosince 2019 a sebevědomím z 16.února 2022, s nímž ji odmítá. A občas přemýšlím, jaký význam mělo jeho soukromé vyjádření, že je nešťastný, protože musel ten rozsudek vynést.