Není to velké překvapení, protože pan prezident vždy dával najevo, že myslí vlastní hlavou a hlasitý nesouhlas s jeho názory ho nebolí. Tentokrát ale vyvolal hluk, který dřívější odezvy na jeho činy značně přesahuje.

Po vyhlášení amnestie, kterou oceňuji jako ušlechtilý čin a rozumné opatření  a po oznámení, že ještě před odchodem z úřadu udělí několik milostí (kéž by tentokrát neskrblil!),  vyvolal další  pobouření navržením bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké do funkce zástupkyně veřejného ochránce práv. Tvrdý bulvár ocenil tuto zprávu jako další „kontroverzní rozhodnutí, které má na triku“, nebo dokonce jako jeho „další šílený nápad“. Pochopení se ale nedočkal ani u méně pokleslé části smečky hlídacích podvraťáků demokracie, o politických pletichářích nemluvě. Všichni se na něj vrhli jako sršni.

Souběžný návrh na zvolení do téže funkce poslance Stanislava Křečka se naopak obešel celkem bez komentářů, což považuji za správné.

Také pro mne je zpráva o navržení Renaty Vesecké překvapující, a to ve více souvislostech. Nevím, co  pana prezidenta k této volbě přivedlo, ale ještě více se divím, že navržená dáma se skromností sobě vlastní a s ruměncem rozpaků ve tváři nabídku s díky neodmítla. Veřejné pobouření mohli přece oba předjímat. Mimo to si myslím, že profese deformuje myšlení. Myšlenkové pochody dlouholetých státních zástupců jsou přizpůsobeny jejich úloze „lovců lebek“, která je dost podstatně odlišná od postavení ochránce občanských práv, takže přerod osobnosti do nové role může být obtížný a nakonec se nemusí zdařit.