Pochybnost vzbuzuje hlavně policejní zájem o Víta Bártu, ač je-li co skutečným malérem, pak to je náznak odhalení závažné trestné činnosti vysokého policejního důstojníka z citlivého místa v lůně elitního policejního útvaru. Prokáže-li se jeho vina, bude to důkaz selhání bezpečnostních opatření proti pronikání nepřátelských živlů do velitelských funkcí na nejvyšším stupni policejního velení. Také trestnost jeho jednání by byla  nesporná, neboť zneužil úřední postavení a porušil služební přísahu. Jednání Víta Bárty by se možná dalo posuzovat jako neetické, ale méně závažné: jako obchodník s informacemi nakupoval hodnotné zboží tam, kde se nabízelo.

O co méně je věcných informací, o to silnější je nutkání bulváru naznačovat zasvěcenost a krmit veřejnost nejrůznějšími dohady. A najdou se tací, kteří se skutečně tváří zasvěceně. Nejdále zachází známý bulvární koprofág Jaroslav Kmenta, kterému Vít Bárta dlouhodobě leží v žaludku. Jako všichni ostatní neměl by vědět nic, ale naznačuje, že ví a nepoví, ale aspoň naznačí.V Bártově překvapivém mlčení vidí znamení, že si je obviněný vědom síly důkazů Generální inspekce bezpečnostních sborů. Dále tuší, že obvinění souvisí s únikem odposlechů rozhovorů bývalého primátora Pavla Béma a lobbisty Romana Janouška.

Posléze tvrdí, že Inspekce má k disposici utajeného svědka, který ví o tom, že Jan Petržílek dodával informace agentuře ABL, popř. osobně Vítu Bártovi. Ač vše probíhá v hlubokém utajení, svědka patrně zná, neboť se o něm vyjadřuje, že je „senzitivní“. Není to první případ, kdy se zdá, že rádobyinvestigativci z MF Dnes jsou zdatnější v obstarávání citlivých informací než BIS a PČR dohromady. Nikoho nezajímá, zda chodí za informacemi pouze po zákonných cestách.