Podstatou střetu zájmů mělo být dávné ministrovo působení ve funkci konkursního správce, jemuž konkursní soudce Kozák přiděloval případy. Pavel Blažek k tomu poznamenal, že z tohoto úhlu pohledu by byl ve střetu zájmu, i kdyby proti Janu Kozákovi vystoupil jako kárný žalobce, a měl samozřejmě pravdu.

Tato událost nemá sama o sobě význam. Vyvozovat střet zájmů z něčeho, co se stalo před deseti lety, a napadat kvůli tomu ministra, je pošetilé. Nicméně Transparency International a jí tentokrát jen mírně nabuzená média se dotkli veřejnosti téměř neznámého, leč přesto důležitého prvku fungování  justice a státního zastupitelství: kárného řízení jako obrany společnosti proti profesním a etickým pokleskům soudců a státních zástupců.

K stahování kárných žalob docházelo i dříve. Například Jiří Pospíšil upustil od kárného stíhání dvou ze tří státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Praze, které napadl kárnou žalobou, když se snažil odpoutat pozornost veřejnosti od své odpovědnosti za opožděnou reakci na švýcarskou výzvu k připojení České republiky k trestnímu stíhání bývalých manažerů Mostecké uhelné společnosti ( „kauza MUS“ pamatujete si ještě na ni ?).

Pavel Blažek se k důvodům stažení vyjádřil tak, že neměl jistotu, že kárná žaloba byla dostatečně podložena důkazy. Takový stav ovšem může nastat s tím větší pravděpodobností, čím větší je instanční vzdálenost kárného žalobce od obviněného a od prostředí, v němž působí. Možnými kárnými žalobci vůči soudcům jsou všichni předsedové soudů, ministr spravedlnosti, prezident republiky a vůči předsedům a místopředsedům soudů také veřejný ochránce práv. V soustavě státního zastupitelství jsou kárnými žalobci okresní, krajští a vrchní státní zástupci, nejvyšší státní zástupce a ministr spravedlnosti.

Předsedové soudů a vedoucí státní zástupci by měli mít zájem na tom, aby jejich podřízení plnili bezvadně své úkoly a chovali se s důstojností hodnou svého společenského postavení. O jejich případných poklescích mají bezprostřední informace, takže podložení případné kárné žaloby důkazy by pro ně mělo být poměrně snadné. Jakmile se zákroku proti pachateli kárného provinění ujímá kárný žalobce vyššího stupně, jedná na základě zprostředkovaných informací a pravděpodobnost omylu či nedostatečnosti důkazů roste. Pokud by soustava kárných žalobců řádně fungovala, ministr spravedlnosti by se k podání kárné žaloby neměl dostat, pokud by se neprovinil některý z přímo podřízených předsedů nebo místopředsedů nejvyšších soudů nebo nejvyšší státní zástupce či jeho náměstek.