Jednou z jeho hlavních starostí je vrácení platů policistů a dalších bezpečnostních sborů na úroveň před jejich snížením, ke kterému přikročila Nečasova vláda pod záminkou šetření v rámci ztrpčování života policejnímu prezidentovi Petru Lessymu. Věc je vážnější, než z debaty v OVM vyplývá. Skokové snížení platu o několik tisícovek měsíčně řádně rozkolísá rodinný rozpočet. S platy, které měli před snížením, si mnozí policisté mohli dovolit např. vzít si hypotéku na byt nebo přijmout jiné dlouhodobé závazky, na jejichž splácení najednou po snížení nemají. Ve výsledku několik set příslušníků bezpečnostních sborů upadlo do insolvence, další jsou předmětem zájmu exekutorů. Tato okolnost je bezpečnostním rizikem pro stát, protože dlouhodobá nezaviněná finanční tíseň může mít vliv na výkonnost policistů, tlačí je k odchodu ze služebního poměru a navíc je činí méně odolnými vůči korupčním nabídkám. Finanční tíseň navíc postihuje lidi, kteří při odchodu do zaměstnání nikdy nevědí, zda se vrátí domů. Bylo by jistě dobře, aby ministr financí Andrej Babiš při projednávání rozpočtových nároků ministerstva vnitra neskrblil.

Řeč přišla také na odvolání generála Petra Dohnala z funkce generálního ředitele Vězeňské služby ČR. Ministr vnitra se vyhnul kritice rozhodnutí své kolegyně Heleny Válkové, která ostatně sice těsně, ale přece obhájila své rozhodnutí před poslanci výboru pro bezpečnost (a to někteří poslanci nepochopili, že strašák dvojvládí by začal hrozit pouze v případě, že by Helena Válková Pavla Ondráška nepověřila řízením Generálního ředitelství VS ČR, ale přímo jej jmenovala generálním ředitelem). Poukázal na jinou stránku věci, kterou je absurdní formalismus současné právní úpravy: odvoláním generála Dohnala z funkce ve chvíli, kdy se obsazovalo místo policejního prezidenta, vznikla situace, která neměla daleko k řešení jeho automatickým ustanovením do čela policie. Absurdita by spočívala v tom, že odvolaný by se dostal na místo, které klade na kvality a výkonnost svého držitele větší nároky než jeho původní funkce. K přesnému naplnění podmínek nedošlo. Ostatně generál Petr Dohnal se nepřihlásil o místo policejního prezidenta, ač byl mezi dvacítkou možných uchazečů, na které se obrátil dopisem ministr vnitra.

Právní úprava, která něco takového umožňuje, určitě není dobrá. Je to ale jen jeden z důvodů, proč celý systém jmenování či ustanovování do vrcholných funkcí a odvolávání ve výkonných orgánech státní moci vyžaduje zásadní přezkoumání. Sporná je i vhodnost vpuštění moci soudní do rozhodování o sporech mezi odvolanými a odvolávajícími: atmosféře a výkonnosti úřadu určitě neprospívají střídavé odchody a návraty soudícího se odvolaného šéfa, jehož svědky jsme byli například v případě snahy Jiřího Pospíšila o vypuzení Vlastimila Rampuly z místa vrchního státního zástupce v Praze. Je také otázka, zda je nezbytné, aby generální ředitelé Vězeňské služby ČR nebo Hasičského záchranného sboru ČR měli ve vztahu k nadřízenému ministrovi stejně silné postavení jako policejní prezident, či  ředitelé Generální inspekce bezpečnostních sborů a zpravodajských služeb. Podobný otazník kladu na rovnost mezi postavením nejvyššího státního zástupce a vedoucích státních zástupců nižších stupňů.

Současná úprava nadřazuje ochranu individuálních práv řídících pracovníků nad požadavek hladkého chodu služby, který v každém případě trpí důsledky nesvárů mezi jejich špičkami. Není například možné, aby ministryně spravedlnosti nesla odpovědnost za stav vězeňství, když ředitel služby se jí nehodlá podřizovat, ač je ze zákona jejím podřízeným a odpovídá jí za stav Vězeňské služby ČR.