Nejvyšší soud ČR rozhodl rozsudkem, že Okresní soud ve Znojmě porušil zákon v neprospěch stěžovatele  při projednání jeho žádosti o obnovu procesu a přikázal mu, aby ji znova projednal. Vnímám to jako předběžné potvrzení správnosti názorů na tento případ, které projevil spolek Šalamoun v podnětu ke stížnosti pro porušení zákona a v navazujících podnětech ke kárnému řízení, popř. těch, jež jsem vyložil v několika souvisejících článcích.

Protože  jsem o případu psal již dříve, nebudu se meritem obsáhle zabývat. Ostatně bych nosil dříví do lesa, protože v souvislosti s úterním jednáním Nejvyššího soudu ČR o věci psaly „velké“ deníky, např. iDnes. Toliko pro neinformované připomenu, že obžalování Tomáš Čepura a Jaroslav Schindler byli Okresním soudem ve Znojmě – senátem bývalého člena KSČ Jaroslava Kapinuse – odsouzeni za přepadení poštovních doručovatelek, k němuž se později přihlásil skutečný pachatel, který byl rovněž pravomocně odsouzen. Senát Jaroslava Kapinuse přesto nevyhověl žádosti Jaroslava Schindlera o povolení obnovy procesu.

Vrátím se ale v této souvislosti k jiné stránce řízení, o které jsem se rovněž částečně zmíniĺ již dříve : k odpovědnosti soudce za poškození občana nesprávným rozhodnutím a k odpovědnosti kárných žalobců za nemravnou toleranci k svévoli chybujících soudců.

Případ soudce Jaroslava Kapinuse je vzorový: zdá se být jisté, že odsoudil nevinné lidi na základě výsledků přípravného řízení, jež bylo zřejmě vedeno nezákonně (policisté „vymámili“ z Tomáše Čepury doznání k činu, který nespáchal, a udání nevinného kamaráda). Nelze mu vyčítat, že neprohlédl past, kterou žalobci a následně i jemu nastrojili policisté. Ale v souladu s výkladem Nejvyššího soudu ČR je na místě hodnotit jeho neochotu otevřít obžalovaným cestu k očištění jména jako hrubou svévoli.

Odsouzení k pěti letům vězení pro jednoho a tříleté podmínce pro druhého a k náhradě škody je přece jen nesmírně hlubokým zásahem do osudů obětí justičního přehmatu. Jako laik si dovoluji vyslovit domněnku, že jeho rozhodnutí svými důsledky možná naplnilo skutkovou podstatu přečinu zneužití pravomoci úřední osoby a je navíc nepřijatelné do té míry, že by mohlo naplnit i skutkovou podstatu kárného provinění soudce podle § 87 odst.1 zákona o soudech a soudcích, který zní:  „ Kárným proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.“ Ohrožení důvěry ke skupině ústavních činitelů, kteří si osobují právo na svévoli uvedených rozměrů je zde nabíledni.