Zájem o olomoucké žalobce roste souběžně s rozhořívajícím se bojem o konečnou podobu zákona o státním zastupitelství, i když některé jeho projevy s ním přímo nesouvisejí.

Tak významný advokát  Marek Nespala v článku na serveru Česká justice z 29. srpna 2014 v souvislosti s vývojem v kauze exposlanců Marka Šnajdra, Petra Tluchoře a Ivana Fuksy tvrdí, že  „státní zástupci VSZ v Olomouci vytrvale ignorují Ústavu a jsou ohrožením právního státu i demokracie“. Anonymní článek, uveřejněný na stejném serveru dne 19. srpna 2014   přináší pozoruhodné informace o síle jejich odporu proti přijetí nového zákona o státním zastupitelství v podobě, připravené skupinou odborníků kolem nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, předsedkyně Unie státních zástupců Lenky Bradáčové a bývalého náměstka ministra Františka Korbela, a za působení ministra Pavla Blažka propuštěné vládou a její Legislativní radou k projednání v Poslanecké sněmovně, později stažené exministryní – exprokurátorkou Marií Benešovou. Z článku vyplývá, že se olomoučtí žalobci v záměru na odstoupení od projektu na přechod na třístupňovou soustavu shodují s paní ministryní Helenou Válkovou, která jejich vzpouru proti nadřízenému nejvyššímu státnímu zástupci dokonce označila za statečný čin (v čem spočívala statečnost hromadného vystoupení netrestatelných?). Daleko nejzajímavější je článek obvykle dobře informovaného Jana Hrbáčka na serveru E15 z 29. července 2014, který přináší předzvěst zahájení „sluneční razie“, vedené Ivo Ištvanem a Robertem Šlachtou, tedy zahájení „rozsáhlého zatýkání kvůli nelegálnímu solárnímu byzbysu“. Autor akci charakterizuje jako „druhý výkop v protikorupčním tažení“, když „první výkop“, tedy „akce Nagygate“, se nepovedl. Na přípravě „sluneční razie“ se podle něj velmi intenzivně podílí Energetický regulační úřad za osobní účasti jeho předsedkyně  Aleny Vitáskové, právě souzené Krajským soudem v Brně za domnělý zásah proti možnému odebrání licencí pro dvě fotovoltaické elektrárny rodiny miliardáře Zdeňka Zemka.

Všem zmíněným autorům chybí historický vhled. Obě vrchní státní zastupitelství se od sebe liší okolnostmi vzniku a povahou úřadu. Pražské je pozůstatkem republikové prokuratury a jeho státní zástupci (téměř 55% z nich jsou bývalí členové KSČ) jsou soustředěni na jednom pracovišti, kde jim dnes podpatky svých střevíčků šlape na paty nadřízená Lenka Bradáčová. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vzniklo o něco později kvůli symetrii a jeho státní zástupci (z jedné třetiny bývalí členové KSČ) jsou rozptýleni na třech územně odloučených pracovištích a z Olomouce na ně dohlíží jako na kolegy Ivo Ištvan. Vytvoření maffia-friendly struktury státního zastupitelství s vloženým  nadbytečným třetím stupněm organizační a řídící struktury svědčí o tom, že tvůrci soustavy se připravovali na minulou válku: nechtěli připustit, aby měl nejvyšší státní zástupce tak velkou moc jako dříve  generální prokurátor. To se jim sice podařilo, ale státní zastupitelství tím nebezpečnosti nezbavili: zatímco žádný generální prokurátor nedokázal smést vládu, Ivo Ištvanovi to šlo lehce (nelze vyloučit, že až dodatečně poznal, co vlastně provedl – nepovažuji ho za záměrného pučistu, a kvůli pádu manželů Nečasových nepláči) a nyní jeho úřad pro změnu ohrožuje Alenu Vitáskovou, předsedkyni Energetického regulačního úřadu, která má podle zákona silnější postavení v soustavě orgánů moci výkonné než nejvyšší státní zástupce.

Na popud bývalé olomoucké vrchní státní zástupkyně Mileny Hojovcové, která úřad vedla po odvolání Ivo Ištvana Jiřím Pospíšilem, chtěla olomouckou idylku zrušit exministryně Daniela Kovářová, která uznala za oprávněný nárok šéfky úřadu mít své podřízené denně na očích. Již tehdy olomoučtí žalobci vykázali mimořádnou způsobilost hájit své „dobré bydlo“ a získávat pro to podporu na nejvyšších místech. Na jejich stranu se postavil „letní“ předseda vlády Jan Fischer, který hrubě zasáhl do zákonné pravomoci ministryně spravedlnosti otevřeným dopisem, jímž ji za záměr na zrušení odloučených pracovišť VSZ Olomouc   doslova zpohlavkoval, ač k tomu nebyl oprávněn a věci nerozuměl. Jako laik půjdu ve zlomyslnosti dále než Jan Hrbáček a rozvinu obraz taktiky Ivo Ištvana do vzdálenějších důsledků: je možné, že spustí „sluneční razii“, což je samo o sobě bohulibý záměr. Nepůjde mu to tak snadno, jak si myslí, protože při usvědčování bude narážet na mlčení uplácejících i uplacených (vždyť v brněnském procesu se nikdo neodvážil položit svědkovi Zdeňkovi Zemkovi st., zda ho někdo požádal o úplatek). Není důležité, zda je jeho úmyslem odvést pozornost od trapně hubených výsledků „akce Nagygate“, ale tohoto účinku v každém případě dosáhne: denní předvádění Jany Nagyové na obrazovce v „medvědech“ už nikoho nezajímá, dav uvítá novou zábavu. V souhrnu upevní přesvědčení nekompetentní části politiků, že vrchní státní zastupitelství jsou vysoce potřebný a skvěle fungující útvar. Odvrátí tím nebezpečí přechodu na třístupňovou soustavu a uhájí tak svým kolegům „dobré bydlo“ ještě na řadu let. Uchrání navíc i krajské státní zástupce před nutností šlapat podle představ nevyzpytatelného Pavla Zemana, kterému zatím mohou ukazovat zdvižený prostředníček. Z jiného pohledu: zachováním vrchních státních zastupitelství se zabrání rozehnání dvou ze tří největších skanzenů komunistického represivního aparátu. Dá se očekávat, že zmaření záměru na zrušení vrchních státních zastupitelství povede k resignaci Pavla Zemana, čímž se otevře Ivo Ištvanovi cesta k jmenování nejvyšším státním zástupcem, čili k dodatečnému odměnění jeho zásluhy na pádu vlády Petra Nečase.

Odpor olomouckých žalobců není určitě jediným činitelem, který vedl dvě sobě navzájem nepodobné ministryně – nejdříve Marii Benešovou a po ní Helenu Válkovou - k rozhodnutí zmařit záměr na přechod na třístupňovou soustavu státního zastupitelství. Tvůrci jimi odmítaného modelu jsou zkušení lidé s mezinárodním rozhledem, kvalitní právníci, nezatížení předlistopadovou minulostí, studení profesionálové, posedlí snahou zvýšit účinnost řízení opakovaně selhávajícího úřadu. Při vší upřímné úctě, kterou chovám k paní ministryni Heleně Válkové a souhlasně s ironickým pohledem na jakékoli počínání exprokurátorky Marie Benešové jsem jako laik přesvědčen, že o tom, co potřebuje státní zastupitelství k dosažení vyšší výkonnosti, vědí více než obě dámy dohromady. Ať už byly jejich úmysly čisté či nikoli, jejich naplnění by bylo nepříjemné konzervativní části státních zástupců, ale ještě více pachatelům sofistikované ekonomické trestné činnosti. Nevole obou skupin našla společné vyústění v záměrech ministerstva spravedlnosti.