Tlak vyvolává protitlak. Ohroženi jsou mocní lidé, ti viditelní, ale také ti skrytí očím veřejnosti za pimprlovým divadlem politiky a rámusením novinářů. Krátce po žvanění Petra Nečase o partě policejních plukovníků a podplukovníků a výhružném slibu Miroslava Machiavelli Kalouska o brzkém stíhání obtížných policistů Generální inspekcí bezpečnostních sborů padl policejní prezident Petr Lessy, vzešlý z výběrového řízení, zorganizovaného bývalým ministrem vnitra Radkem Johnem k velké zlosti předsedy vlády. Jde o náhodu nebo o příčinnou souvislost?

Pak se přenesla pozornost na dva „zloduchy“ v čele státního zastupitelství: na Pavla Zemana a Lenku Bradáčovou. Vlastně spíše obráceně, hlavně na Lenku Bradáčovou, která přitahuje pozornost tím, že jako faktická mluvčí Vrchního státního zastupitelství v Praze je spojována se všemi závažnými kauzami, jimiž se její úřad zabývá. Je proto pro  „bílé límečky“ s nečistým svědomím veřejným nepřítelem číslo jedna.( Pozoruhodné: olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištván žádné emoce nevyvolává.) Výhrady k jejímu působení ve funkci občas přecházejí až do démonizace. Jako jeden z příkladů zmiňuji článek Jiřího Vyvadila na serveru Parlamentní listy z 29.4.2013. Kromě nevlídné pozornosti médií se musela vyrovnat s udělením vysoké pokuty jejímu úřadu za uveřejnění platů státních zástupců a dalších zaměstnanců.

Nenávist k ní je z hlediska ohrožených plně zasloužená. Pracuje s velkým nasazením, je skvělá právnička, její úřad  se pod jejím vedením zbavil přízviska „vrchní státní zametačství“. Její příchod do čela úřadu byl nepochybně přínosem. Z policejních řad až dosud zaznívala spokojenost nad tím, že státní zástupci jim přestali překážet ve vyšetřování. 

Přes postupně se zesilující tlaky až do překvapivého konfliktu s šéfem protikorupčního útvaru Tomášem Martincem se Lenka Bradáčová stále tvářila neohroženě a bojovně, až to někdy působilo křečovitě. Čerstvá zkušenost ukazuje, že si to může  dovolit, protože má za sebou výbušného ministra spravedlnosti a sfingovitého nejvyššího státního zástupce, kteří jsou ochotni ji zaštítit. 

Pavel Zeman zůstává zatím jakoby skryt za jejími sukněmi, protože jeho úřad trestní kauzy přímo neřeší, ale i kdyby jeho podřízená vyměnila minisukně za krinolínu, dlouho mu to pomáhat nebude: ministr financí mu už slíbil letenku do Afghánistánu  a na rozdíl od Lenky Bradáčové se za něj veřejně nikdo nepostavil. Na Kalouskovu neslýchanou neomalenost neodpověděl ani ministr spravedlnosti, ani předseda  vlády, jenž ve svém ministrovi vyvolává lehce dávivé pocity. Inu, i když je to k nevíře, přece jen je drzý  ministr o něco silnější figurou než korektní ředitel celorepublikového útvaru policie, takže Miroslavu Machiavelli Kalouskovi to prošlo. Vlastně by měl být Pavel Zeman rád, že se s ním nepotkal na chodníku a zatím zůstalo jen u vyhrožování…