Petr Nečas přece nechtěl za žádnou cenu připustit odchod jeho předchůdce Oldřicha Martinů a spor s ministrem vnitra Radkem Johnem o jeho udržení ve funkci vyhnal do takové krajnosti, že nebýt přirozené autority a vyjednavačské dovednosti prezidenta republiky by se koalice asi rozpadla. Výběrové řízení pak nazýval kočkopsem a zpochybňoval jeho zákonnost. Nemohl strávit skutečnost, že významné silové místo vyklouzlo z rukou ODS, která samozřejmě měla ve hře svého „koně“, k její cti řečeno rovněž velmi kvalitního člověka, připoutaného k „vedoucí straně“ pouty soukromého života. Vedoucí představitelé koalice se pak nestyděli veřejně ve sdělovacích prostředcích přiznat dohodu o náhradě pro ODS přiřčením místa ředitele vznikající Generální inspekce bezpečnostních sborů jí vybranému uchazeči. Již tehdy se mluvilo  o tom, že volba padne na současného ředitele Ivana Bílka.

Od Nečasova výroku o kočkopsu přes svalnaté řeči o policejních plukovnících a podplukovnících, kterým nemá být dovoleno, aby rozhodovali o složení vlády, až k nařčení Petra Lessyho z politického aktivismu jde přímá cesta. >

Pokud byl ministrem vnitra Radek John, Petr Lessy měl politické krytí a mohl se nerušeně věnovat uskutečňování cílů, s nimiž šel do soutěže. Pak ale někdo začal vyvolávat nespokojenost policistů s „véčkařským“ ministrem a petici za jeho odchod údajně podepsalo až třicet tisíc policistů.

Radek John sebevědomě prohlašoval, že se nátlaku nepovolí, protože má důvěru voličů a Poslanecké sněmovny. Pak se ale z funkce doslova „vypařil“. Náhlý odchod veřejně nikdy srozumitelně nevysvětlil. Netuším, zda zmíněná petice byla jediným nebo aspoň hlavním důvodem jeho resignace, nicméně podotýkám, že policisté, kteří se dnes pro změnu podpisují na podporu Petra Lessyho, by si měli uvědomit, že sklízejí, co tehdy zaseli.