John Bok byl odsouzen 15. září 2011 k pětiměsíčnímu trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na jeden rok. Článek jsem uzavřel poznámkou, že nepravomocný rozsudek má obecně až do potvrzení odvolacím soudem cenu cáru papíru. Přiznám se, že jsem tehdy předpokládal, že rozsudek v odvolacím řízení neobstojí.
Protože se odvolal jak pan obžalovaný, tak paní žalobkyně, věc se dostala do rukou Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, kde rozsudek nalézacího soudu přezkoumal dne 15. prosince 2011 senát předsedy Jaroslava Cihláře. Výsledkem jednání bylo zamítnutí obou odvolání. Ve spojení s odůvodněním usnesení lze konstatovat, že zůstal zachován kompromisní charakter původního rozsudku. Soud nikomu příliš neublížil, ale také nikoho nenadchl. Rozhněval zejména Johna Boka, který trvá na tom, že strážníka neuhodil a cítí se dotčen tím, že jej soud vlastně označil za lháře. Spokojena nebyla ani žalobkyně, jež žádala pro obžalovaného podstatně tvrdší, byť stále ještě podmíněný trest. A poškozený se neodvolal proti zamítnutí nároku na náhradu škody a ani ze zvědavosti k soudu nepřišel.
Shodou okolností téměř souběžně došlo u přestupkového orgánu Obvodního úřadu Praha 1 k projednání počinu ministra Miroslava Kalouska, který na ulici nafackoval drzému mladíkovi, jenž ho urážel. Pan ministr dostal pokutu 1.000 Kč a 16. prosince 2011 se ve večerních Událostech ČT 1 vyjádřil, že se ničeho nečestného nedopustil a trval na tom, že facka byla, a v některých případech stále je, nejlepším způsobem vyřešení problému. S vědomím, že jeho názor je z formálněprávního hlediska neudržitelný, nemám proti němu námitky. Nicméně poukazuji na příznačnost srovnání dvou facek (z nichž ta Bokova je pouze virtuální) a jejich ocenění tresty jako výrazu míry spravedlnosti v tomto státě. I kdyby John Bok skutečně strážníka udeřil, z dokazování vyplývá, že stejně jako Kalouskův mladík ani poškozený by nepřišel k facce zcela nevinně.
Jednání soudu 1.stupně bylo velmi důkladné, hodné rozhodování o těžkém zločinu. Soud si zjevně dával záležet, aby jej známý kritik pochybení justice „nenachytal na hruškách“ nedůslednosti, neúplnosti dokazování, zjevné podjatosti, procesních pochybení, či dokonce nekorektního zacházení se stranami. Po formální stránce jsme viděli proces, jemuž nebylo co vytknout. Soudce Petr Novák vodí na svá jednání exkurze studentů: souhlasím, že se má čím chlubit.
Podobně se zachoval také odvolací soud. Na veřejném jednání se neodehrálo nic než seznámení s prvostupňovým rozsudkem, přednesení návrhů státního zastupitelství a obhajoby, doplnění odvolání Johnem Bokem, porada senátu a vynesení usnesení. Přesto jednání trvalo déle než tři hodiny a přesáhlo přes hranice pracovní doby soudu.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz