Tvrdilo se, že se zneužíváním prokuratury k politickým účelům je konec a vypukl obecný jásot nad provedením demokratizace tohoto úseku státní správy.

Jenže do nového úřadu přešla velká část bývalých prokurátorů, převážně dlouholetých členů KSČ, kteří si z dřívějšího působiště přinesli ustálené pracovní návyky, kontakty a vztahové vzorce. Některým nelze upřít solidní právnické znalosti, zkušenost a odpovídající výkonnost. V činnosti jiných pronikají na povrch všechny záporné vlivy jejich předlistopadové minulosti.

Stíny prokurátorské minulosti ozvláštnily například soudní řízení proti Martinu Bartákovi a Michalu Smržovi, jinak již dříve dostatečně komentované např. na webu spolku Šalamoun. Jejich viditelné účinky probudily znova můj zájem o tuto kauzu.

Zprošťující výsledek je jednoznačným neúspěchem žalobce, státního zástupce KSZ Ostrava Dušana Táborského, jednoho z bývalých prokurátorů a členů KSČ. Z hory předložených důkazů soud shledal jako použitelná pouze čtyři svědectví. Hora porodila myš. Okolnost, že Krajský soud v Ostravě se prohlásil za nepříslušný a věc se vrátila do Prahy, kde začala, svědčí ve prospěch počátečních námitek obhajoby proti provádění přípravného řízení ostravskými orgány. Potvrdilo se tak, že svědci, kteří museli jezdit k výslechům do Ostravy, byli zbytečně obtěžováni.

K velmi neobvyklým zvláštnostem procesu patří zpětvzetí žalobního argumentu v závěrečné řeči žalobce. V obžalobě totiž uvedl, že Martin Barták vyvíjel verbální nátlak na ředitele sekce vyzbrojování Ministerstva obrany ČR generála Jiřího Martínka, aby neprosazoval požadavek společnosti Tatra a.s., dodavatele nákladních vozidel pro českou armádu, na souhlas s překročením zadané maximální hmotnosti vozidel o 300 kg. Generál Martínek nic takového neřekl v přípravném řízení, ani jako svědek před soudem, kde dokonce uvedl, že s Martinem Bartákem o takové věci nikdy nemluvil. Žalobce tedy v zájmu co největšího poškození obžalovaného uvedl v obžalobě pustou lež. Bylo to tak jasné, že tuto skutečnost sám uznal.