Toto divadlo má své ustálené typy postav podobně jako  středověká commedia dell arte: není zde Harlekýn a Kolombína, ale vždy  Soudce, po jehož stranách někdy bdí, jindy chvílemi podřimují Přísedící, pak Žalobce, Obhájce a Obžalovaný. Kompars nahrazuje pestrá přehlídka svědků.

Povahy rolí jsou rovněž v zásadě ustálené, nicméně jejich nositelé jim dodávají svým projevem neopakovatelný svéráz. Díky tomu některé okamžiky děje utkvívají v paměti a při zpětném ohlédnutí se okamžitě vybaví, jiné se časem ztrácejí v mlze. I když je trestní řízení záležitost spíše pochmurná, v průběhu řízení přesto někdy zazvoní smích.

Divadlo-soud s Martinem Bartákem a Michalem Smržem probíhá převážně v poklidném ovzduší nevzrušivé konverzační hry. Kromě toho, že jeden z obžalovaných je bývalý ministr vlády ČR a druhý významný lobbista a obchodník se zbraněmi, ozvláštňuje je složení souboru svědků.  Mezi nimi jsou osobnosti, které většina z nás zná jen z televizní obrazovky, pokud vůbec. S odstupem času paměť uchová z jejich vystoupení jen příznačné střípky, zatímco to ostatní vyprchá jako přechodná vidina.

Tak z dějství, které se odehrálo ve dnech 31.března – 3. dubna, asi v paměti diváků zůstane zachováno chlapácké vystoupení expremiéra Mirka Topolánka, a to díky přirozenosti, s jakou zaperlil vyslovením jadrného „vypískatelného“ slova.