Tehdejší ministr spravedlnosti, místopředseda vlády a předseda vládní politické strany Unie svobody Pavel Němec vyhověl doporučení ministerstva zahraničí a předal trestní řízení do Kataru výměnou za příslib reciprocity a otevření cesty k uzavření smlouvy o vzájemné právní pomoci mezi oběma státy. Cena tohoto „obchodu“ se zdála být přiměřená: Katar je sice malý, ale nesmírně bohatý a vlivný stát. Mít s ním dobře uspořádané vztahy by bylo pro obě země přínosné. Tato stránka věci ovšem veřejnost nezajímala a ani se o ní díky tendenčnímu mediálnímu zpravodajství nevědělo. Proto vypukla bouře nevole proti Pavlu Němcovi. Novináři jej přímo křižovali. Díky jim lid obecný uvěřil, že „princ“ unikl zcela bez trestu, ač strávil 11 měsíců a 8 dní ve vazbě, jež byla zčásti nezákonná. Následně skončila Němcova nadějná politická kariéra. Následky se táhnou až do současnosti. Dosud jako by nad ním visela klatba. Stáhl s sebou svou politickou stranu, která skončila v politickém propadlišti.

Aféra ale srazila z vrcholu kariéry také předlistopadovou prokurátorku Marii Benešovou, v té době nejvyšší státní zástupkyni . Hrála významnou roli v povzbuzování soudu k neposlušnosti vůči ministrovi a v související mediální štvanici proti němu. Vláda ji odvolala z funkce. Její další vývoj má rysy švejkolandského trapasu:pronásledovatelka „katarského prince“ se po vyhazovu z NSZ paradoxně stala společnicí advokátní kanceláře, která zastupovala zájmy Kataru a Hamada al Thani v České republice, a odtud se uchýlila pod ochranu finanční skupiny KKCG, která měla zájmy v oblasti Perského zálivu. Stala se dokonce na čas členkou statuárního orgánu jedné z akciových společností ve skupině. O motivech jejího podivného vývoje můžeme pouze spekulovat, protože orgány činné v trestním řízení se jejím jednáním nikdy nechtěly zabývat. Zatímco Pavel Němec se z politického života zcela vytratil, Marie Benešová se vrátila díky triku, jenž umožnil její zapsání na kandidátku ČSSD pro volby do Poslanecké sněmovny: protože nevyhověla vnitrostranickým pravidlům pro výběr kandidátů, účelově vystoupila ze strany, která ji pak nominovala jako kandidátku bez stranické příslušnosti.

Tresty si vysloužily i naháněčky, mimo té nejpilnější

Skutková podstata kauzy není příliš zajímavá a důkazní situace byla průhledná: sexuchtivý „princ“ si nechával čtyřmi naháněčkami přivádět do bytu mladičké dívky, s nimiž souložil. Všem zúčastněným slušně platil a navíc jim dával drahé dárky. Některé z nich dosáhly desetitisícových příjmů, v jednom případě až 180 tis.Kč. Platil i těm, které mu nakonec ukojení apetitu odepřely. Není divu, že sprostě nadávaly u dveří jeho bytu, když potřebovaly peníze a dobročinný samec se někde toulal. Ale obecně si chválily jeho hezké chování k nim a jedna dokonce před soudem hrdě vyznala, že ho milovala. Za těžce vydělané peníze si většinou vylepšovaly šatník nebo jimi dokonce doplňovaly rodinné rozpočty. Odmyslíme-li si mravní stránku věci, viděno z vnějšku, byl to poklidný obchod, popř. vzájemně výhodná směna „zboží“ mezi ziskuchtivými příležitostnými prostitutkami a sexuchtivým zákazníkem.