Zdeněk Jemelík: Topolánkova opožděná lítost

04.02.2012 21:39

Bývalý předseda vlády a ODS Mirek Topolánek se v Právu ve středu 1. února 2012 rozhořčil nad nepravomocným odsouzením bývalého poslance Petra Wolfa.

Zdeněk Jemelík: Topolánkova opožděná lítost
Foto: Hans Štembera
Popisek: Mirek Topolánek
reklama

Vyslovil domněnku, že proces je pomstou za jeho rozchod s ČSSD, zejména za odpadlictví při volbě prezidenta republiky.

Článek působí dojmem únikového ventilu pro uklidnění vzrušení. Vyvolal pár až hysterických komentářů ve sněmovně i v tisku.

V souvislosti s žehráním na justici, poddajnou vůči zájmům politikům a plodící nespravedlivé rozsudky, Mirek Topolánek napadl nevybíravým způsobem Jiřího Pospíšila, ministra nespravedlnosti v jeho i Nečasově vládl. Napsal o něm doslova toto:

„Jiří Pospíšil byl jedním z lidí, které pád mé vlády potěšil a zachránil. Věděl, že jej chci pro absolutní neschopnost řídit resort odvolat. Přistoupil na nečistou a mediální hru na „justiční mafii“, zbavil se seriózní a nezávislé Vesecké, připustil její dehonestaci a nastartoval čistku a destrukci už tak tápající justice.

Pokud skutečně bude Wolf odsouzen a selžou všechny v demokracii běžné opravné mechanismy, bude to do značné míry i jeho vina.“

Současný názor Mirka Topolánka na Jiřího Pospíšila není pouhým chvilkovým úletem. Slyšel jsem jej od něj při náhodném společenském setkání již asi před rokem. Přesto mě jeho výlev překvapuje. Během svého působení v čele vlády dostal od spolku Šalamoun řadu stížností na Jiřího Pospíšila a výzev k jeho odvolání. Obvykle na ně neodpověděl, a když už se k nám snížil, vždy vyslovil napadenému podporu. Prozření měl ztíženo „právním bezvědomím“, ale naše náměty mu mohly být oporou. Ve včasném prozření mu nic nepřekáželo. Tehdy mělo smysl jednat jako pravý „chlap s gulama“. Dnešní pláč nic nevyřeší.

Nespokojenost spolku Šalamoun se způsobem, jakým Jiří Pospíšil vede resort, měla ovšem úplně jiné důvody. Netvrdili jsme, že je Jiří Pospíšil neschopný, ale vytýkali jsme mu, že svou nespornou inteligenci a energii používá nevhodným způsobem, a to především k údržbě a cílevědomému vylepšování svého mediálního obrazu. Zazlívali jsme mu soustavné formalistické nadřazování neprolomitelnosti soudních rozhodnutí nad starost o spravedlivost rozhodování soudů. Odsuzovali jsme jej za  neochotu podávat stížnosti pro porušení zákona ve prospěch nespravedlivě odsouzených, tedy za neochotu vystavovat podezřelé rozsudky přezkoumání elitou trestních soudců, soustředěnou v trestním kolegiu Nejvyššího soudu ČR. Ve stížnostech jsme zdůrazňovali zásadu, že osobní svoboda je nejcennějším statkem po životě a zdraví, jímž je lidská bytost obdařena a jediný nespravedlivě odsouzený za mřížemi odnímá České republice právo považovat se za kulturní a právní stát.

Dále jsme upozorňovali, že Jiří Pospíšil velmi neochotně, prakticky vůbec, nevyhovuje  návrhům na  kárné stíhání státních zástupců a soudců, kteří porušováním procesních předpisů poškodili strany řízení. Právě nedbání zákonných procesních pravidel je jednou z hlavních příčin trvajícího výskytu nespravedlivých rozsudků.

Zejména jsme pak proti němu brojili od června r.2007 kvůli jeho postavení capo di tutti capi v „kauze Čunek“, která vyvolala obecnou nevoli veřejnosti a „válku žalobců“. Shodně s ním jsme odmítali paranoidní bájení bývalých prokurátorek Marie Benešové a Zlatuše Andělové o „justiční mafii“, vykonstruované téměř do podoby „protistátního spikleneckého centra“ z padesátých let 20. Století. Na rozdíl od Mirka Topolánka jsme se dožadovali odvolání Renaty Vesecké, které důvěřoval a očekával od ní, že postupně potlačí vliv bývalých členů KSČ mezi soudci a žalobci.

Z upozorňování na selhávání svého ministra nespravedlnosti Mirek Topolánek nevyvodil žádné závěry. Hájil jej až do pádu své vlády. To je holá skutečnost, na které dnes opožděným pláčem nic nezmění.

Předkládání námitek proti Jiřímu Pospíšilovi jsme obnovili od chvíle, kdy jsme pochopili, že hrozí jeho návrat na ministerstvo po volbách r.2010. Již v předvolebním období jsme varovali ODS před jeho vysláním na ministerstvo spravedlnosti. Považovali jsme za neetické pověřit nápravou následků „kauzy Čunek“ a „popravami“ jejích pachatelů právě politika, za jehož působnosti ve funkci  ministra skandál vypukl .

Od začátku Nečasova působení v čele vlády až do současnosti jsme mu zaslali řadu stížnosti a podnětů k odvolání  Jiřího Pospíšila. Vytýkali jsme mu stejné chyby jako v době jeho prvního ministerského mandátu. K nim jsme přidali kritiku jeho váhavého postoje k návrhům na kárné řízení s pachateli „kauzy Čunek“ a posléze jeho selhání v zacházení se švýcarskými výzvami České republice k účasti na trestním řízení soudním v pověstné „kauze MUS“. Vše bylo až dosud marné.

Oba po sobě jdoucí významné činitele ODS ve funkci předsedy vlády spojuje dojem, že nerozumí právu a že podceňují důležitost kvalitního právního prostředí státu. Sbírku zákonů považují za čarodějnickou knihu, naplněnou nesrozumitelnými klikyháky, ke které potřebují Harry  Pottera – Pospíšila, aby jim vysvětloval jejich význam. Proto se zdráhají jej z vlády vykázat. Mimo to jej cení jako „krysaře“, který přivádí k urnám zástupy voličů ODS.

Pud sebezáchovy by ale měl konečně přimět Petra Nečase, aby si všiml opožděné lítosti svého předchůdce v čele vlády a ODS a pochopil ji jako vážně míněné varování před hrozbou možného nedobrovolného následování Mirka Topolánka na cestě do zapomnění.

Vyšlo 3.2.2012 na webu Šalamouna a Politikonu

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Miloš Horký: Nemáme jinou ambici, než kráčet „ke světlým zítřkům“ - do dluhové apokalypsy?

9:10 Miloš Horký: Nemáme jinou ambici, než kráčet „ke světlým zítřkům“ - do dluhové apokalypsy?

Pokud se chceme dostat z „krize“, pak by si „kompetentní“ řešení zasloužilo, aby jeho součástí byla …