Jeho přijetí je sice také vizitkou nekompetentnosti zastupitelských sborů, které jím předložený zmetek schválily stejně lehce jako jejich nástupci zákon o Generální inspekci bezpečnostních sborů, nicméně jeho osobní zásluha je nesmazatelná.

Důsledky jeho legislativní nedostatečnosti, jimž on sám ušel, zakouší již druhý ministr vnitra. Vznikne-li nevůle mezi ministrem a policejním prezidentem, šéfovi resortu nezbývá než použít metodu cukru a biče, aby přiměl vzdorujícího k nuceně dobrovolnému odchodu. Protože sám nemá dosti účinné prostředky k disposici, musí hledat politickou podporu. A zde končí legrace a začíná ohrožení kvality demokratického státního zřízení.

K základním pojistkám udržení demokratického charakteru státu patří zabezpečení orgánů vymáhání práva proti podřízenosti jedné politické straně. Masarykova republika, kterou si současní politikáři občas berou do úst jako vzor demokratického státu, šla v péči o jejich politickou nestrannost tak daleko, že omezila politická práva jejich příslušníků a zasahovala i do jejich soukromí.

Naše praxe je naopak poznamenána opakovanými snahami obou „státostran" (ODS a ČSSD) o získání nadvlády nad ozbrojenými sbory, státním zastupitelstvím a justicí, jež mají povahu úsilí o nastolení nové totality.

Přestřižení pupeční šňůry mezi ODS a Policií ČR politicky neobratným Radkem Johnem přivedlo vedení ODS do mrtvičného stavu, takže hrozil pád sotva ustavené Nečasovy vlády. Výběr nového policejního prezidenta veřejnou soutěží, v které nebyl prostor pro uplatnění viditelného stranického vlivu, byl pro Petra Nečase naprosto nepřijatelnou novotou. Vypuzení Radka Johna z pozice ministra vnitra (či jeho zbabělý ústup ?) a povolání Jana Kubiceho bylo začátkem revanše, jejímž logickým završením má být nahrazení Petra Lessyho policistou výrazněji modré „krevní skupiny". Až Jan Kubice splní svůj úkol mouřenína, bude odložen do starého haraburdí stejně jako po skandálu s „Kubiceho zprávou". Jím jmenovaného policejního prezidenta pak po příštích volbách vyženou sociální demokraté. Všichni zmiňovaní jsou tak vlastně určeni na odstřel, i když dle bulváru jde o krk pouze Petru Lessymu. Čím častěji se střídají policejní prezidenti, tím více policii ohrožuje vnitřní chaos, tím bezpečněji se cítí různí „kmotři", kteří jsou na obou stranách. To je ovšem nadsázka pro názornost, nikoli však velká. Výše popsaný stav ukazuje na reálné nebezpečí ohrožení demokratické povahy státu.