Soud rozhodl, že kárně žalovaný je vinen ve smyslu žaloby, avšak neuložil mu žádný trest. Usoudil, že samo projednání před kárným senátem je dostatečným opatřením. Petr Coufal přesto dne 22. června 2012 poslal ministrovi nespravedlnosti resignační dopis. Odstoupil z funkce ke dni 31. července 2012 s tím, že chce dále pracovat jako řadový státní zástupce.

Příčina jeho pádu je zdánlivě malicherná. Vše začalo trestním oznámením, které na něj podal anonymní oznamovatel Městskému státnímu zastupitelství v Brně kvůli soustavnému parkování jeho soukromého auta na služebním parkovišti. Autem dojížděl denně do zaměstnání. Petr Coufal si nechal oznámení poslat a sám rozhodl, že se trestného činu nedopustil. Podání přehodnotil podle obsahu jako  stížnost a poslal je ministrovi Jiřímu Pospíšilovi, který si nepopálil prsty, ale  předal černého Petra k vyřízení vrchnímu státnímu zástupci v Olomouci.

Podobně kdysi postoupil předsedkyni Nejvyššího soudu ČR Ivě Brožové stížnost na bývalého místopředsedu Nejvyššího soudu ČR Pavla Kučeru, čímž jí umožnil, aby si s ním vyřídila účty za jeho loajalitu k prezidentovi republiky v době jejího sporu s ním. Pavel Kučera se pak na konci své bezúhonné soudcovské kariéry ve věku 70 let dočkal nepravomocného zbavení funkce soudce kárným senátem Vrchního soudu v Praze.

Mezi kárným řízením proti Pavlu Kučerovi a Petru Coufalovi je určitá podobnost. V obou případech se lze domnívat, že žalovaní nebyli svým kárným žalobcům zcela lhostejní.

Případ Petra Coufala souvisí s „válkou žalobců“, která vypukla v červnu r.2007 po rozhodnutí státního zástupce NSZ Stanislava Potoczka o odnětí trestní věci bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka severomoravským žalobcům a o jejím přikázání jihlavskému okresnímu státnímu zástupci Arifu Salichovi. Velká část státních zástupců se vymezovala vůči „kauze Čunek“. Podle jejího hodnocení se rozestoupili na dva nesmiřitelné tábory. Odpovědnost za zásah se přičítal Renatě Vesecké. Do čela opozice se postavila předsedkyně Unie státních zástupců Lenka Bradáčová.