Potvrdil se dojem, že pan ministr si při hledání východiska z nepřehledné situace, vyvolané zpolitizováním a medializací věci vede inteligentně a nepouští se do krajních řešení (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012072601). Možná také pochopil, že svoboda je poznaná nutnost (sic!).Ostatně i všechna prohlášení jeho, Lenky Bradáčové a Pavla Zemana dosvědčují, že všichni tři dosáhli vysokého stupně vzájemného porozumění a mají dobrou vůli řešit názorové rozdíly věcnou debatou a dohodou.
Nicméně při obhajobě důvodnosti své jmenovací pravomoci ( jejíž skutečný obsah v těchto dnech správně vysvětlil předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský jako pojistku proti možným excesům) tvrzením, že „prokurátoři se jmenovali sami“, se pustil do srovnávání nesrovnatelného: všichni prokurátoři byli nomenklaturními pracovníky KSČ. O jejich jmenování ve skutečnosti rozhodovaly příslušné stranické orgány a jmenování nadřízeným bylo jen formálním stvrzujícím aktem. Tím ovšem nezpochybňuji účelnost dělení pravomoci při jmenování vedoucích státních zástupců.
Velmi zajímavé bylo dokazování o průběhu „hrubé manipulace“ s návrhem Pavla Zemana na jmenování Lenky Bradáčové. Pavel Blažek předložil novinářům záznamy o nakládání s ním na ministerstvu, z nichž dokazoval, že „vysoký úředník ministerstva, který zde již nepracuje“ převzal od Pavla Zemana návrh na jmenování Lenky Bradáčové večer 21. června 2012 a schovával jej až do rána 3. července 2012, kdy podání bylo zaregistrováno na podatelně ministerstva v 8:49, tedy zhruba hodinu před jmenováním Pavla Blažka. V okamžiku odvolání Jiřího Pospíšila tak na ministerstvu nebyl návrh úředně registrován. Pan ministr z toho vyvodil, že za daných okolností Petr Nečas nemohl o podaném návrhu vědět, takže náhlé odvolání Jiřího Pospíšila s ním nemohlo souviset. Naopak naznačil, že celá manipulace s návrhem měla sloužit k diskreditaci předsedy vlády a pověřil svého 1. náměstka jejím prošetřením. Hovořil dokonce o možné trestněprávní povaze manipulace.
K nevěrohodně vysvětlenému spikleneckému způsobu odvolání Jiřího Pospíšila tak přidal další záhadu: všichni televizní diváci viděli a slyšeli počátkem července opakovaná vyjádření Jiřího Pospíšila, který potvrdil, že návrh obdržel, ale nemohl mu vyhovět bez rozhovoru s Lenkou Bradáčovou, která byla v té době v zahraničí. Než se vrátila, byl odvolán. Dovedu-li úvahy Pavla Blažka o záměru na diskreditaci předsedy vlády do důsledků, pak bych musel podezírat Jiřího Pospíšila, že byl do něj zapleten. Ovšem zmíněný „vysoký úředník“ , bývalý náměstek Filip Melzer ministrův výklad o manipulaci a „schovávání“ návrhu popírá (http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Ja-s-tou-listinou-nic-nedelal-rozhani-mlhu-kolem-Bradacove-namestek-Pospisila-241301) a také Jiří Pospíšil nadále potvrzuje, že byl s návrhem obeznámen a Lenku Bradáčovou by po jejím návratu z dovolené jmenoval.
Celá hrůzostrašná story o hrubé manipulaci s návrhem na jmenování Lenky Bradáčové tak dostává povahu bondovky. Pavlu Blažkovi lze přiznat poctivou snahu o odvrácení podezření od Petra Nečase, že odvoláním Jiřího Pospíšila chtěl zabránit jmenování Lenky Bradáčové. Osobně jsem podezření nevěřil od samého začátku a nejsem si jist, zda ministrova snaha byla skutečně účelně vynaloženou ztrátou času a energie: pravda o důvodech pádu Jiřího Pospíšila určitě časem vyplave na povrch.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz