Politická  scéna v naší zemi je rušná a značně nepřehledná. Orientovat se v ní je pro většinu lidí složité a často nepochopitelné, a to nejen pro ně, ale i pro takového „postaršího politického kozáka„  jako jsem já. Stačí uvést dva  příklady,  které se nás, tedy  členy a přátele  AČTO, jako protagonisty  všeho českého, v současné době bezprostředně  dotýkají. Prvním z nich jsou obstrukce pravice s přijetím zákona o EET. Jsem odjakživa pravicovým voličem a vždy  jsem měl  představu,  která v určité době byla dokonce  realitou, že pravice  skutečně podporuje podnikání a podnikatele. V této době to však zřejmě neplatí.  Ve sněmovně se preferují   osobní půtky pro zviditelnění vyvolených (byť  někdy alespoň  zábavné), než diskuse s podnikateli na téma dopadu nové  či novelizované legislativy  do podnikatelské  sféry.  A  tak  my, ne zrovna malý  vzorek  českých podnikatelů, s úžasem pozorujeme, jak se  potápí  tento  zákon, který sice není dokonalý, ale jako jediný v současné době z větší  části  řeší narovnání podmínek  pro podnikání v maloobchodě.

Druhým příkladem  je dlouhodobě  připravovaná a diskutovaná novela  zákona o významné tržní síle. Že se z tohoto zákona stalo politikum  je  škoda, neb  národ, v tomto případě reprezentovaný malým a středním podnikáním již na rozdíl od politiků pochopil, že je skutečně  nezbytné částečně regulovat trvale narůstající významnou tržní sílu zahraničních obchodních řetězců,  které za dobu  své expanze překročily nečekaných 60 %  podílu na prodeji potravin u nás. Když po všech patáliích projde zákon  prvním  čtením, najde  se  iniciativní poslanec,  kterému se  zdál  zákon „málo tvrdý“,  a tak těsně před druhým čtením, aby nebyla šance  narušit jeho snahu vyniknout oponenturou ze strany odborné veřejnosti, tam doplní odstavce, které z tohoto zákona,  kterému se  říká bič na řetězce, udělal bič na české nákupní aliance.