Z hlediska policejně praktického je její význam pochybný, jelikož o vydání může Poslanecká sněmovna rozhodnout nejdříve v září 2017 a v říjnu 2017 zvolená Poslanecká sněmovna bude muset rozhodnout znovu. Je podivné, že policie žádá o vydání k trestnímu stíhání, které bude účinné jen měsíc a pak musí žádost zopakovat vůči nově zvolené Poslanecké sněmovně.
Bruselské dotace jsou nelogické. Peníze nikdo neukradl. Čapí hnízdo stojí. Takovou stavbu mohou postavit jen bohatí lidé. Problém je v tom, že tyto bruselské dotace, které nejsou určeny pro chudé, ale bohaté, jsou jen pro určitou skupinu bohatých a ne pro ty nejvíce bohaté. Nepřekvapuje, že lidé k bruselské byrokracii přistupují stejně jako k byrokracii totalitní a snaží se to nějak udělat – prostě Brusel odšvejkovat. Vystihl to Václav Klaus mladší v článku: Policie nemá rozhodovat volby, nejde o Babiše (Protiproud.cz 14. 8. 2017).
ANO a bezpráví
Babiš je snad objetí přístupu, který však sám v politice podporoval. I on chtěl zatáhnout do mocenského boje policii a vedení státního zastupitelství. Jeho podpora bývalého policejního plukovníka Roberta Šlachty a nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana je zřejmá. Policii vždy tvořilo více různých skupin. Proto je správné policii do politiky nezatahovat. Je-li policie rozdělená na soupeřící skupiny, je logické, že se někteří obávají případného vítězství Babiše ve volbách a dosazení Šlachty do pozice policejního prezidenta. I komunistický převrat v únoru 1948 započal jako boj o vedoucí pozice v tehdejším policejním Sboru národní bezpečnosti.
Stejně to platí i pro státní zastupitelství. Dobře si pamatuji, jak se Bradáčová původně přimkla k Jiřímu Pospíšilovi z ODS a byla prezentována jako jeho poradkyně. Když viděla Paroubkovu důležitost, vyjednávala s ním. Nyní se spekuluje o jejích vazbách na Babiše. Odstup od Bradáčové měla jen ministryně spravedlnosti Marie Benešová, ale to bylo dáno vzájemnou nevraživostí, o které se v justici hodně povídá.
Babišovo ANO se postavilo proti snaze po postihování zločinů páchaných při výkonu státní moci státním zastupitelstvím. Vedení státního zastupitelství nevyvozuje trestní odpovědnost za činy státních zástupců, které hodnotím jako zneužívání moci. Jde například o snahu zavírat naše občany s důvodem, že budou vydání do Íránu, když je bez jejich souhlasu vůbec vydat nejde (S. A. Zadeh 2016), nedovolené nakládání s odposlechy obhájců, nebo přihrání kauzy Rath do působiště Lenky Bradáčové - Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, když toto státní zastupitelství bylo nepříslušné. Strach vedení státního zastupitelství, že by mohlo být odpovědno za zneužívání moci, vedl k jeho odporu k požadavkům Poslanecké sněmovny, aby vyšetřování zločinů vedoucích státních zástupců nebylo dozorováno jejich kolegy - jinými státními zástupci a aby neběžela promlčecí lhůt po dobu, kdy jsou ve funkcích a mohou znemožnit či ztížit vyvození případné trestní odpovědnosti.
Pelikán má možná pravdu, ale i máslo na hlavě
Ministr spravedlnosti za ANO Pelikán bránil systémovým opatřením zamezujícím porušování práva při výkonu státní moci v trestním řízení. Nyní ukazuje na to, že obdobný postup poškozuje jeho stranického šéfa. Možná má pravdu, ale je to jako, když zloděj křičí: „Okradli mne.“. Také Rathovi v době, kdy byl v mocenských pozicích, nevadilo, že trestní stíhání jeho politického konkurenta Jiřího Čunka dozoroval nepříslušný státní zástupce z Přerova, místo příslušného ze Vsetína. Když však zavlečení jeho kauzy do severních Čech postihlo jej, poznal důsledky zneužívání moci v trestním řízení. Nyní to poznává Pelikán. Buď se bude trestat zneužívání moci vůči Rathovi, Zadehovi, Čunkovi, prostě komukoliv, nebo se Rath, Pelikán, Babiš nemohou divit, že se státní moc v trestním řízení zneužívá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
