Podstatou návrhu Jeronýma Tejce je, že zrušuje automatický odkladný účinek stížností neúspěšných žadatelů o azyl ve věci rozhodnutí o neudělení azylu Ministerstvem vnitra. Dnes jsou neúspěšní žadatelé o azyl motivováni k podání kasačních stížností Nejvyššímu správnímu soudu, případně i předchozích žalob krajskému soudu, i bez naděje na úspěch, protože jim žaloba krajskému soudu a kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu zajišťuje prodloužení pobytu u nás. Přitom obecně platí, že podání žaloby ani kasační stížnosti nemá odkladný účinek. O případném odkladném účinku může rozhodnout soud. Jeroným Tejc chce, aby cizinci měli u soudu stejná práva jako občané. Tedy aby o odkladný účinek požádali, odůvodnili jej a soud žádost posoudil stejně jako v případě žalob našich občanů. Je hloupé, pokud stát upřednostňuje cizince před vlastními občany.

Jeroným Tejc uvažuje o vypuštění azylové úpravy z Listiny základních práv a svobod. Sobotka a Dienstbier to kritizují s tím, že prý jde o rozpor s mezinárodním a evropským právem. To je lež. Nemáme žádný závazek, že musíme mít azyl upraven na ústavní úrovni.