Neplatí to snad jen v případech jednotlivců a jednotlivých rodin, jejichž asimilace s původním obyvatelstvem bývá bez problémů. Ale i v těchto případech je úspěch většinou podmíněn blízkými sociálními a kulturními zvyklostmi. S velkou pravděpodobností, hraničící téměř s jistotou, se dá očekávat, že i současná masová migrace, ještě ke všemu řízená, nedopadne dobře.
Nejinak to nakonec dopadlo i s mnohasetletým soužitím Čechů a Němců, ale například i Slováků a Maďarů. A tak se kolo dějin, přes různé peripetie, pomalu ale jistě valilo k tomu osudnému 15. březnu 1939.
Co bylo tou hlavní příčinou, že to došlo až tak daleko? Tím si lámou hlavu nejen historici, ale i mnozí politici a lidé se zájmem o historii. A zatím jsem nezaznamenal, že by někdo našel jednoznačnou odpověď.
Byl to již revoluční rok 1848, kdy řada národů projevila svou vůli vytvořit samostatné národní státy a s tím související vypjaté nacionální cítění? Byla to velkoněmecká idea českých Němců?
Byl to výsledek Velké války a následných mezinárodních jednání a smluv, které nebraly příliš ohled na právo na sebeurčení německy mluvícího obyvatelstva, tedy obyvatelstva právě poražených mocností?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV