Nabídku jsem přijal, i když bylo zřejmé, že „nic nového nevymyslím“. A tak jsem se pokusil „jen“ popsat stávající stav. A i po více než dvou letech si myslím, že jsem podstatu „ukrajinského problému“ vystihl vcelku věrohodně.

Hned v úvodní větě jsem si dovolil parafrázovat výrok Václava Klause, když jsem napsal, že: „Význam současné „pomajdanovské“ Ukrajiny pro světovou bezpečnost asi nejlépe vystihl Václav Klaus, když prohlásil, že za největší problém z hlediska mezinárodního rizika považuje právě Ukrajinu“. (Zdroj: Podle serveru irozhlas.cz/zprávy ze dne 6. ledna 2019 „Klaus cítí rostoucí mezinárodní napětí. Za největší bezpečnostní problém označil Ukrajinu“)

A dále jsem pokračoval: „Tak geopoliticky nesourodý stát, jako je Ukrajina, ležící navíc mezi novými členy EU resp. NATO a Ruskem, neměl být nikdy ani náznakem uveden v pokušení rozhodnout se, zda se orientovat na Západ, či na Východ. Ukrajině by byla slušela jakási, byť i nepsaná, neutralita, aby mohla provádět politiku vzájemně výhodné spolupráce jak s EU, tak s Ruskem.

Rozšíření NATO o státy bývalého sovětského bloku Rusko ještě skouslo, při přijetí pobaltských zemí již skřípalo zuby, ale jen politický diletant si mohl myslet, že se jen tak vzdá námořní základny v Sevastopolu.

Škody způsobené ztrátou ruských trhů, problémy s plynem, oligarchové ovládající ekonomiku, média i politiku, korupce, to nejsou typické znaky prosperity. A kde není prosperita, nebývá ani klid a mír.