Maršálu Koněvovi je vyčítáno, že do Prahy „přijel“ až „s křížkem po funuse“ (jako by se pražští příslušníci Waffen-SS byli bývali sami od sebe změnili v beránky a dobrovolně a beze zbraní opustili Prahu, jako by se na celém území osvobozeném v rámci Pražské operace nic vážného nestalo). Je mu vyčítáno, že velel potlačení povstání v Maďarsku v roce 1956 a že velel sovětským vojskům ve východním Německu v době stavby Berlínské zdi. Je mu přisuzováno, že když v květnu 1968 navštívil prezidenta Ludvíka Svobodu, měl údajně zaštítit zpravodajský průzkum před obsazením Československa vojsky některých armád států Varšavské smlouvy.

Ivan Koněv byl za první světové války odveden k dělostřelectvu armády carského Ruska. Po vypuknutí Říjnové republice se přidal k bolševikům a pak už „jenom“ velel a služebně postupoval a hodnostně povyšoval. A plnil rozkazy.

Ale když už zastupitelé rozhodli, že Koněv musí pryč, proč ho nenahradit někým jiným. Vždyť i my máme své vlastní vojáky – hrdiny, kteří by si důstojný pomník jistě zasloužili. A někteří dokonce dosud žijí. Tak např. armádní generál Petr Pavel v záloze. Bývalý náčelník Generálního štábu Armády České Republiky a bývalý předseda vojenského výboru NATO. Držitel francouzského Řádu čestné legie, nejvyššího amerického vojenského vyznamenání komandér Záslužné legie a potenciální kandidát na prezidenta republiky. Je také na seznamu lidí, které doporučila Poslanecká sněmovna prezidentovi na státní vyznamenání.