Kritika nepřímé volby zesílila po volbách v roce 2008. Tlak části veřejnosti a některých politiků na změnu způsobu volby prezidenta republiky byl završen ústavním zákonem v roce 2012. Dosavadní nepřímý způsob volby byl změněn na volbu přímou, tedy všemi občany-voliči České republiky.

Zatímco davy jásají, neboť asi někde slyšely nebo četly, že „Lid je zdrojem veškeré státní moci“, a naivně se domnívají, že snad na ní budou mít větší vliv, někteří politici si začínají uvědomovat, jakýže to vyrobili ústavní zmetek. Zřejmě jim totiž došlo, že touto polovičatou úpravou Ústavy ČR, bez odpovídajícího posílení pravomocí prezidenta republiky, musí nutně dojít k rozkolísání dělby moci ve státě.

Neuškodí připomenout si slova alespoň jednoho z těch, kteří hlasovali pro: „Největší politickou chybou, jakou jsem kdy v životě udělal, byla má podpora přímé volby prezidenta“, říká v rozhovoru pro Lidové noviny Marek Benda. Že jde o zásadní systémovou chybu, si myslí i profesor politologie Stanislav Balík. Následující období jim mělo dát jednoznačně zapravdu.

Pět let uběhlo jako voda a lid si opět může vybírat z kandidátů-zájemců-uchazečů o nejvyšší ústavní funkci. A tak ve sdělovacích prostředcích defilují osoby více či méně známé, ale i zcela neznámé. Ale politické zkušenosti, které by tito zájemci mohli zúročit ve funkci prezidenta republiky, která by měla být spíše vyvrcholením politické kariéry, než jejím začátkem, má z nich jen málokterý. Kromě Andreje Babiše ještě Jaroslav Bašta.