Pojem Evropská komise asi pro nás Čechy zůstane nějaký čas s jeho jménem spojen. By první, kdo pro nové členské státy Komisi personifikoval. Byl v jejím čele ve chvíli, kdy Francouzi způsobili důkladné zemětřesení v životě unijních institucí tím, že v referendu odmítli ratifikovat evropskou ústavu, byl jedním z aktérů při hledání jiného naléhavě potřebného řešení, pro řízení tak složité struktury, jakou se právě v roce 2004 stala rozšířená Evropská unie.
Byl tedy i při prosazení Lisabonské dohody, která dodnes tu úlohu plní, a byl především u kormidla výkonné moci Evropské unie, smím-li tak nazvat Evropskou komisi, po celou dobu světové bankovní a pak evropské dluhové krize, kdy Unie jako stále ještě nehotová, experimentální a na krize nepřipravená evropská struktura zápasila o přežití.
Nerozpadla se mu pod rukama, euro nepřestalo být světovou měnou, eurozóna nemusela vyloučit Řecko, naopak, za Barrosova šéfování v Evropské komisi vznikly mechanismy, které mohou eurozónu chránit před dalšími podobnými krizemi a nájezdy finančních trhů spolehlivěji než ty počáteční záchranné balíčky. Nebylo to všechno Barrosovo osobní dílo, ale stejně by měl někdo i v členských zemích, v každé metropoli, říct, díky.
Místo toho se dozvídám z evropského tisku jen to, že Barroso odchází zadními dveřmi. A v těch metropolích členských zemí neváhají média dávat jemu a jeho Komisi za vinu třeba i to, že z jejich zemí, z jejich parlamentů přišlo po posledních volbách do parlamentu evropského tolik představitelů nacionalisticky a antievropsky naladěných stran a hnutí, že se za jistých okolností mohou pokoušet mařit vše, co by v evropské legislativě směřovalo k upevňování integrace a soudržnosti evropského celku.
Komise Jeana-Clauda Junckera, která začne pracovat v listopadu, se v prvních dnech po svém sestavení také netěší příliš velké přízni evropských pozorovatelů. Výčet pochyb, které se vyslovují v souvislosti s jejím složením, by se mi do jednoho komentáře nevešel. Zkusím to tedy s nadějemi: Juncker je každým coulem Evropan a jako politik ukázal často vytrvalost, odolnost až sveřepost bojovníka. Byl to on, kdo v čele klíčové evropské instituce, Eurogroupu, udržoval euro nad vodou po dobu celé světové krize. V čele lucemburské vlády byl sedmnáct let.
U něho se na rozdíl od Barrosa dá říci, že záchrana eura a eurozóny před kolapsem byla do značné míry jeho osobní zásluhou. To, co jsem řekl o jeho vlastnostech, dokázal v minulých dvou měsících i při sestavování komise. Má v ní nakonec tu geografickou vyrovnanost, jako on chtěl, to genderové složení, jaké slíbil, a tu novátorskou strukturu - s místopředsedy a novým dělením odpovědností - s jakou zaskočil všechny, kdo mu do složení komise chtěli mluvit. A zvládl to v termínu. To čeho chce jako šéf komise dosáhnout, je tedy patrně schopen dosáhnout. Jestli se to bude v konečné podobě shodovat s tím, co od Evropské komise a od Evropské unie očekávají Evropané, to se uvidí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
