U nás to možná ani moc nevadilo, protože stále ještě není vyvrácen názor, že něco jako evropské občanství je mystifikace a pojem občan Evropské unie, že je chiméra. Asi to tak úplně nebude, když mezinárodní vědecká konference pořádaná právnickou fakultou Karlovy univerzity a českou vládou letos v říjnu projednávala – cituji - "Práva a povinnosti spojené s občanstvím Unie". Ta práva i to občanství byly ustanoveny už v Maastrichtu v r. 1992 Smlouvou o založení evropského společenství. Právě tento už jednadvacet let starý dokument spolu se schengenskou smlouvou nám zaručují všechny ty svobody jako volně cestovat, studovat, pracovat či podnikat nebo se i usadit kdekoli v prostoru Evropské unie.  

Ten fakt, že Evropská unie věnovala rok 2013 svým občanům – a nikoli třeba bankám, nebo boji proti daňovým únikům - získal v průběhu roku nečekaný význam. Neboť po celý tento rok narůstalo ohrožení některých z těch práv a svobod, které jsou bez nadsázky skutečnými výhodami, plynoucími z procesu evropské integrace. A jsou výhodami především pro nás, občany těch zemí, jako je Česko, kteří v desetiletích strávených za železnou oponou takové svobody neznali. Ale v tomto roce už zase byla tato smluvně dojednaná práva terčem útoků radikálně nacionalistických hnutí, a předmětem výhrad, které proti nim pod tlakem extremistů formulovaly některé strany či dokonce vlády nebo aspoň jejich ministři.  

Tahle atmosféra roku 2013, vytvořená nárůstem radikálního nacionalismu a antievropských nálad a tendencí vlád ustupovat jim, má svou příčinu v jiném negativním rysu roku 2013. Tím byl neúspěch Evropské unie (s výjimkou Německa a Rakouska) v potlačování nezaměstnanosti, zejména nezaměstnanosti mladé generace. A ten zase má svůj důvod v neúspěších při obnovování dynamiky některých, velkých evropských ekonomik a někdejších klíčových průmyslových odvětví.  

Konec roku 2013 ale už naznačuje, že oživení je na obzoru. Jen nová pracovní místa možná nepřinese hned a v potřebné míře. Těm, kteří zůstanou bez práce, bude chabou útěchou další úspěch letošního roku. Ale tenhle úspěch jim snad aspoň vnukne naději. Je to něco, čím se v roce třináct Evropská unie chlubí nejvíc. Odvrácení důsledků dluhové krize od zemí eurozóny a stabilizace eura. Euro. Euro v těžké a vleklé zkoušce obstálo. Navíc letos přijala Unie systémová opatření, která by měla do budoucna podobným zkouškám zabránit: uzavřela dohodu o jednotném bankovním dohledu a na prosincovém summitu už také konečně dohodu o ustavení bankovní unie. Po řadu předchozích let se Evropská unie nepohnula z místa. Rok 2013 už se k nim nepřiřadil.